Taiwan, 2009 Možnosti

[zennie]

---

Uvažoval jsem, jestli toto vyprávění přidat do stávajícího tématu o Taiwanu, nakonec jsem se přece jen rozhodl jej raději napsat odděleně. Doufám, že to nikomu nevadí

Taiwan, den 1 (aka Hong Kong, den 4) (11.3.2009)



Jako vždy pro začátek přikládám orientační mapu Taiwanu, kde jsou vyznačena a pojmenována města. Dělalo mi problém najít nějakou rozumnou mapu, protože na Taiwanu není ustanoven oficiální přepis znaků do latinky. To v praxi znamená, že na jedné mapě může být město popsáno T'ai-chung, na druhé Taizhong, Taijhong, ... a několik dalších variant, a stále se jedná o totéž město; stejně tak např. Keelung/Jilong/Chilung. Pro lidi nezasvěcené do čínštiny je to pěkně matoucí (teda občas to mátlo i mě, ačkoli se čínštinu učím). A netýká se to jen map, i na cedulích na silnicích je možné občas vidět lišící se varianty, jednou se mi dokonce podařilo zachytit popis ulice na křižovatce - na jedné straně křižovatky byl název silnice přepsán do latinky jinou variantou než na druhé. Nedivil bych se, kdyby i toto bylo částečně příčinou toho, že místní nejsou, na rozdíl od Japonska, kde je přepis (víceméně) jednoznačný, většinou schopni přečíst jména měst/míst v latince (a to mluvím o mladých vysokoškolsky vzdělaných lidech).

Tak jdeme na fotky. Tento den je víceméně takový úvod, protože jsem přiletěl v 8 večer a po celodenním chození v Hong Kongu bych stejně neměl chuť ani energii něco podnikat.


Z Hong Kongu do Taipeie je to kousek, let trvá asi hodinu a půl. Přesto se letělo relativně velkým Airbusem A330. Prý se jedná o jeden z nejrušnějších leteckých koridorů na světě.

Taipeiské mezinárodní letiště leží ve správní oblasti Taoyuan (podle níž je pojmenované), cca 40 km na západ od Taipeie. Abych se tam hned večer nemusel přesouvat, tak jsem se rozhodl přespat u kamarádky ve městě Jhongli, asi 15 km od letiště. Na letišti na mne tedy čekala s celou rodinou, že mi hned pojedou ukázat noční trhy - což mě příjemně překvapilo a potěšilo.


Vstupní brána do největšího nočního trhu v Jhongli. K čemu jsou tedy noční trhy? Když jsem si na ně během pár dní zvykl chodit, tak mi to naráz přišlo jako jedna z nejlepších taiwanských věcí úplně Noční trhy jsou v podstatě v každém městě. Občas se zde objeví stánky s oblečením nebo něčím jiným, ale o tom to (většinou) není. Je zde hlavně jídlo. A to hodně jídla. Taiwanská kuchyně je velice zajímavá a rozmanitá - po několika dnech na Taiwanu mi přišlo, jak je naše nebo třeba japonská kuchyně nudná a jednotvárná (s japonskou srovnávám proto, že je taiwanské kuchyni logicky mnohem blíže než česká; přesto je však dost jiná). A hlavně ... mi téměř všechno strašně chutnalo (na rozdíl od české kuchyně), takže když to shrnu, taiwanské jídlo se řadí také mezi mé přední zážitky a teď na něj bohužel jen nostalgicky vzpomínám.


Bohužel zde bylo docela mrtvo - protože pršelo (v této chvíli už sice jen lehce kapalo, ale pršelo předtím celý den). Jindy zde prý bývá tak plno, že nemohou auta projet. S tím jsem se pak také setkal v jiných městech.




Těchto "heren" je na Taiwanu taky hodně


Tak, kamarádka s rodinou mi představuje místní jídlo. Přivedli mě do místního vyhlášeného krámku prodávajícího známou taiwanskou specialitu - 臭豆腐 neboli "smradlavé tofu" - a to doslova. Už jsem o něm dost slyšel dřív (a vesměs hodně špatného ), takže jsem byl docela skeptický. A proto mě překvapilo, když nijak nepříjemně smradlavé nebylo (čistě můj názor). A chuť? Příjemná. Chutnalo mi, opravdu. Toto však bylo tofu v "polévce", mnohem častěji se však jí ve smažené podobě, k tomu se dostanu později. Dále je na stole vidět pití s černými kuličkami u dna. To je další věc, která je na Taiwanu vyhlášená, 珍珠奶茶 neboli "Pearl Milk Tea" - černý čaj s mlékem, sladký (většinou), studený (v tomto případě, pije se i horký prý). ve kterém jsou podivné "pearls". kuličky polotuhé konzistence, těžko popsat, kdyžtak nějaké informace jsou na té wiki Každopádně čaj s mlékem piju doma málo a sladký už vůbec ne, přesto jsem si tenhle nápoj velmi rychle oblíbil


Detail smradlavého tofu




Takoyaki, jeden z mých už dříve oblíbených japonských pokrmů - kuličky z malých chobotniček v těstíčku Přesněji Japanese dumpling made of batter, diced or whole baby octopus, tempura scraps (tenkasu), pickled ginger, and green onion, topped with okonomiyaki sauce, green laver (aonori), mayonnaise, and katsuobushi (fish shavings) (odcitováno z wiki). Na Taiwanu takoyaki vylepšili ještě tím, že jej prodávají v několika příchutích (zkoušel jsem s příchutí sýra a pak s příchutí wasabi).


Jelikož na prvním trhu bylo opravdu málo stánků, přesunuli jsme se na jiný. Tam už bylo živěji, ale pořád zdaleka ne tolik jako později jinde.




Nějaká podivná hmota plavající v mléku. Prý se vyrábí z nějakých bylinek, víc jsem nebyl schopen zjistit.

Což mi připomíná, že u některých jídel doteď nevím, co jsem vůbec jedl. Zkoušel jsem plno jídel na doporučení, nicméně když jsem nepoznal od pohledu, co to je, tak jsem se to často nedozvěděl vůbec. Buďto lidi, s kterými jsem byl, mi to nedokázali vysvětlit japonsky (což byl náš komunikační jazyk), nebo jsem zase daná slova v japonštině neznal já ... nebo to bylo vyrobeno z něčeho, o čem v Evropě nemáme tušení. Takže asi tak

No a to je asi vše z krátkého prvního dne. Doufám, že si brzo najdu čas psát dále.

[Akaji]

no parada diky a klidne pridej na kvalite fotek

[tombac]

Skvele, tenhle report se mi moc libi. Dobra jidla a specialne ta asijska miluju, takze jen houst!

A kamaradku mas fakt peknou.

[zennie]

Akaji: v jakem smyslu pridat na kvalite? Vyfocene fotky uz nezmenim, uprava fotek se mne bohuzel moc netyka (postradam barevny cit), fotky ve vyssim rozliseni sice dodat muzu, ale to asi nemyslis. A koneckoncu, vsechny fotky z posledniho postu jsou nocni a fotky z HK byly relativne ze spatneho pocasi, na Taiwanu jsem mel pocasi o poznani hezci, takze snad z toho budou i hezci fotky.

Taiwan, den 2/12 (12.3.2009), část 1/3 - Taipei

Zhruba v 9 ráno se konalo vstávání a následná snídaně, čímž se dostávám k jisté zajímavosti. Na Taiwanu málokdo běžně snídá doma. Existují zde jakési "snídaňové obchody", kde vám rychle snídani udělají. Výběr je dostatečně široký a ceny jsou přijatelné. Až po návratu do ČR (takže jsem se nestihl zeptat) mě napadla otázka, jestli vůbec někdy jí doma, když se snídá v těchto obchodech a večeří na nočních trzích Nevím.


Takto to v takovém "snídaňovém obchodě" vypadá. Obchody jsou vždy otevřené přímo do ulice (není to na fotce vidět, ale hned vlevo je ulice). Menu v takovýchto obchodech jsou ale vždy v čínštině (alespoň co jsem viděl), takže bez dostatečných znalostí si člověk těžko vybere.


Toast s čokoládou (ta "západnější" část snídaně) a nějaké sójové či fazolové mléko. To je obvyklý nápoj ke snídani, místní jej mají velmi rádi.


Asi netřeba popisovat. Nějaká (velmi chutná) omeleta.


Podivná hmota, prý vyrobená z ředkve. A to i přesto, že to tak nevypadá a už vůbec nechutná.


Obyčejné řadovky ve městě. Upřímně mě zaskočila jedna věc, když vím, jak malé bydlení je zvykem v Japonsku, čekal jsem, že tady to bude podobně. Taiwan je zalidněn podobným způsobem jako Japonsko (= většina populace se soustřeďuje v aglomeracích na pobřeží, zbytek země je pokryt horami a řídce osídlený), hustota zalidnění je mnohem vyšší (ale to je teda proto, že Taiwan opravdu není velký, na rozdíl od Japonska). No ale byl jsem nakonec doma u tří lidí a jejich domy mi přišly velké až obrovské. Tady ty řadovky na téhle fotce - plocha "bytu" kamarádčiny rodiny byla odhadem stejná jako průměrná "česká 2+1", jenomže ... tam byla čtyři patra.

Hned po snídani jsme vyjeli vlakem do Taipeie, což nejpomalejším lokálním vlakem trvalo necelou hodinu. Chvíli jsme procházeli obchody okolo nádraží, zatímco jsme čekali na příjezd druhé kamarádky. Pak jsme se vydali k Chiang Kai-Shek Memorial Hall - fotky odtamtud už jsou tu v jiném threadu.


Před nádražím






Pro fanoušky Gundamu


Taipeiské nádraží


Po příchodu do areálu CKS Memorial Hall ...


Vstupní brána. Nápis na bráně hlásá něco jako "náměstí svobody", nicméně tento nápis je relativně nový, změnil se asi rok zpátky. Proč? Protože nový prezident má jiný pohled na věc Až bude nový prezident, nápis se asi zase změní ... Taková samozřejmost prý. Co jsem se pak díval na pohledy, asi na polovině z nich je ještě starý nápis (a je také na fotkách od Mizuki).




Tak toto jsem já se svými kamarádkami před CKS Memorial Hall. Nechali jsme vyfotit nějakými Japonci, co se motali okolo. Předtím nás požádali o vyfocení, protože nás slyšeli mluvit japonsky - a tímto narážím na fakt, že v Taipei je Japonců strašně moc. Myslím v blízkosti turistických atrakcí, takže třeba tady, ale suverénně nejvíc jich bylo na Taipei 101. Tam si troufám říct, že jich bylo značně více než místních. Na druhou stranu, mimo Taipei a přilehlá města na Japonce narazí člověk stěží (to se mi stalo jen jednou). Před návratem domů jsem v Taipei ještě potkal jednoho Japonce, který byl na Taiwanu na 4 dny, a říkal že to je prý běžná jejich doba dovolené na Taiwanu (tzn. proto jsou jen v Taipei a v okolí). Mají problém si vzít delší dovolenou




Pohled na celý areál, foceno od CKS Memorial Hall. Budovy po stranách jsou národní divadlo a koncertní síň (nevím teď, v jakém pořadí).


Hned po sestoupení dolů ze schodů se nás ujali lidé z nějaké internatové TV. Ukázali dva triky s kartami, zeptali se, co si o tom myslíme, a šli dál


V dolním patře CKS Memorial Hall se konají výstavy




To, co je vidět v pozadí, je velice dlouhý obraz ... a není zachycen zdaleka celý.


Na takovouto vymoženost jsem nenarazil ani v Japonsku Koš se po přiblížení prstů otevře a za 5 sekund zavře (anglický "návod" je nekompletní)


Zahrady areálu CKS Memorial Hall








Po východu bílou branou se dostanete k silnici a hned naproti je národní knihovna.




Takový normální vchod do metra


A takový normální "lístek" na metro

[zennie]

Teď se nacházíme před vstupní branou do chrámu Longshan, tedy asi nejznámějšího taoistického chrámu v Taipei. Taky už tu jsou fotky od Mizuki. Mimochodem, všimněte si toho displaye
















A další pochoutka. Nastrouhají se ... možná spíš "nahoblují" oříšky zatavené v karamelu (nebo něčem takovém), na to tři kopečky zmrzliny, ještě nejaké listí a zabalí se do "palačinky". Skvělé


Další televize Paní za náma přišla a dokonce se nás japonsky zeptala, jestli umíme čínsky. A pak už jen rozhovor, ptali se na představy o ideální svatbě a tak dále. Nevím, jestli je v Taipei každodenní záležitostí, že vás 2x zastaví lidé z televize


Menší trh v blízkosti chrámu


Čtvrť Ximen. Jedná se o zábavní čtvrť, kde se scházejí mladí lidé, je zde plno obchodů s oblečením (a samozřejmě s jídlem). V průvodci bylo popsáno jako takové "Taipeiské Harajuku".


Zase údajně vyhlášený obchod. Dostávalo mě, jak si zde lidé koupí misku nudlí, o pár metrů dále ve stoje nudle sní a misku vrátí.


... no a toto je to, co se prodává. Rýžové nudle v omáčce z ... vepřového žaludku. Chutnalo to rozhodně o hodně lépe, než to zní






Další jídlo ^^ Bílá celistvá hmota je 豆花 (douhua), podobné tofu, ale měkké a sladké. Tmavé kuličky jsou ty "perly" (tapioca balls), které plavaly v tom včerejším čaji. No a to všechno v ledové sladké "polévce".


Motorek je na Taiwanu MOC. Když je na semaforu červená, tak se všechny nacpou dopředu před auta a poté, co naběhne zelená, člověk chvíli nevidí nic jiného než motorky.


Obchodní dům Core Pacific City aka Living Mall. Nezdá se, ale je opravdu obrovský, největší v Taipei. Je otevřen nonstop a má celkově 19 pater




Uvnitř

[zennie]

O kousek dále, v obchodní čtvrti Xinyi. Jak asi uhádnete z fotky, teď jdeme směrem k Taipei 101.




Radnice




Uvnitř je taky obrovský obchoďák...


A nahoře.

Taipei 101 je současně nejvyšším mrakodrapem planety, ačkoli zbývají řádově měsíce, než mu tento titul sebere Burj Dubai. Také se pyšní nejrychlejším výtahem na světě, který dosahuje rychlosti zhruba 60 km/h.








Za pěkného počasí je otevřená i venkovní vyhlídka.








A toto je největší "mass tuned damper" na světě. Jedná se o těleso vážící 660 tun zavěšené na ocelových lanech přes 4 patra. Slouží k vyrovnávání otřesů vyvolanách větrem nebo případným zemětřesením.


Zpět dole





A na závěr nějaká večeře.


Toto je pak u (druhé) kamarádky doma. Jen taková zajímavost, předpokládám, že většina rodin má doma takovýto buddhistický oltář - viděl jsem jej ve všech třech rodinách, které jsem navštívil.

[mi0]

Rozprávanie pekné, fotky krajšie, kamarátka najkrajšia

[Lagardere]

No tak Taipei mě zajímá hodně, je to moc pěkné město a architektura se mi taky líbí. Dlabání vypadá luxusně. Jednou bych si tam rád zaskočil opravdu.

[zennie]

Dekuji za komentare ... Taipei je sice docela fajn mesto, nicmene ... uz mi to prislo jako takovy "typicky archetyp asijskeho velkomesta", ze jsem jej sice rad navstivil, ale uz me nicim tolik neprekvapilo a neohromilo (krome nocnich trhu mozna). Nerikam ze je to spatne mesto, kdyby to bylo prvni mesto podobneho typu, ktere bych navstivil, tak bych byl zcela urcite nadseny Kazdopadne na Taiwanu je mnohem vice mist, ktere stoji za navstiveni.

...kazdopadne jen chci ohlasit, ze se omlouvam ze na vas nejak kaslu, o velikonocich jsem byl castecne mimo domov, vcera jsem mel pisemnou maturitu a vubec jsem tak nejak unaveny, ze nedokazu nic kloudneho sepsat. Tak snad o vikendu

[zennie]

Taiwan, den 3/12 (13.3.2009) - Jiufen, Keelung, část 1/2

Tak jsem se konečně donutil sepsat něco k dalšímu dni. Teda tentokrát toho na sepisování tolik není, dnešní popis se bude skládat především z fotek Takže někdy okolo poledne jsme s kamarádkou vyrazili do Taipeie a následně směr městečko Jiufen (Jioufen, Chiufen...). Toto městečko se nachází asi hodinu cesty z Taipeie směrem na severovýchod, v těsné blízkosti pobřeží. Stejně jako sousední městečko Jinguashi (ve kterém jsem teda nebyl) je to město, které se v minulosti proslavilo těžbou zlata. Doly už jsou sice roky zavřené, v Jinguashi se ale nachází velké muzeum týkající se právě těžby zlata. Teď jsou však obě městečka (a hlavně Jiufen) známá úzkými klikatými uličkami, které jsou posety různými obchůdky a tradičními čajovnami. Takže náš program zase vypadal tak, že jsme půl dne téměř jenom jedli ^^ Mimochodem, právě podle uliček tohoto města byl natočen známý Ghibli film Cesta do Fantasie.


Nádraží i vlaky jsou téměř identická s japonskými (jako hodně jiných věcí na Taiwanu, ostatně).


Centrum městečka Rueifang. Posloužilo jen jako přestupní stanice, sem se dá dostat z Taipeie vlakem, dále je třeba pokračovat autobusem. Mimochodem, jízda autobusem na Taiwanu je také docela zážitek. Uličky jsou všude strašně úzké a klikaté (ok, kromě velkoměst), na cestách je plno hrbolů a kanálů, což řidiče (soudě podle rychlosti jejich jízdy) evidentně vůbec nese*e. I vsedě to mnou docela házelo, natož když jsem v buse stál. A to se týkalo všech busů, kterými jsem na Taiwanu jel, s výjimkou jediného - dálničního.


Hlavní silnice v Jiufenu




No a já ^^ před vstupem do oněch úzkých uliček.


Sice to vypadá jako pěší zóna, nicméně to není pravda. Sem tam projede motorka (a rozhodně nijak pomalu, často jsem se lekl) a párkrát projelo i auto (lidi byli nuceni se nacpat do krámků nebo se přitlačit ke zdem po okrajích).


Obchůdky ...


Právě Juifen je další místo (zmiňoval jsem v povídání o Taipei), kde člověk narazí na ohromné množství Japonců. Několikrát jsme potkali i celé skupiny Japonců s průvodcem. Také hodně nápisů zde je v japonštině, dokonce i v korejštině, ačkoli mluvenou korejštinu jsem nepostřehl ani jednou (ale nemám na ni teda ale tak vytrénované uši jako na japonštinu).






"Hmota". Na víc se mě neptejte Ale bylo to dobré (podobné japonským mochi/daifuku).


Občas jsou prodavačky "divně" oblečeny/upraveny, aby přitáhly větší pozornost zákazníků...










Mleté vepřové maso v ... "nějaké hmotě".


Takto vypadá po naservírování






No a jsme znovu u smradlavého tofu...


... tentokrát však v tradičnější podobě, smažené.


Posype a polije se to ještě několika dalšími věcmi a ve výsledku to vypadá takto. Chuť? Při prvním soustu mi to teda rozhodně nebylo moc příjemné, při dalších ... jsem si začal říkat, že to není zas tak špatné (navzdory tomu, že většina cizinců to prý nesnese). "Smrad" už je zde znatelnější, trochu jiný, než tomu bylo v případě tofu v polévce. Ale zase naopak, tentokrát mi smrad vůbec nevadil, ale když jsem procházel okolo stánků s tofu dále na Taiwanu později, tak už mi to tak příjemné nebylo. Ale rozhodně to podle mě žádný příšerný smrad není (na rozdíl od toho, co jsem slyšel dříve od známých a četl na netu).






Zrovna na této fotce je značně více japonštiny než čínštiny


Výhled na městečko


A výhled na pobřeží. Bohužel už začala klesat mlha. Za jasných dní je prý mnohem pěknější.

[zennie]

Taiwan, den 3/12 (13.3.2009) - Jiufen, Keelung, část 2/2


Smažená křepelčí vajíčka




Směs různých sladkých fazolí a podobných věcí (ani nevím, co to všechno bylo). Pod tím dole byl led (respektive spíše "sníh"), se kterým se to promíchalo, takže z toho byla taková "sladká studená polévka".








Mlha klesala stále níže, když jsme čekali na autobus, už to vypadalo takto. Autobusem jsme po necelé hodině cesty dojeli do města Keelung (Jilong, Chilung..). Keelung je druhý největší přístav na Taiwanu, leží na severovýchodním pobřeží, cca 30 km od Taipeie. Sice jsme se chtěli podívat i na přístav, ale už nám to nedovolilo počasí. Tak jsme se spokojili s návštěvou nočních trhů, které jsou zde ostatně velice vyhlášené. To už mi začínalo být divné, jaké obrovské množství měst po Taiwanu je známé svými nočními trhy, že jestli je každé město vyhlášené nějakým jídlem atd. Ke konci pobytu jsem zjistil že to je vskutku pravda, prostě když to shrnu, snad každé město je proslulé nějakým žrádlem. A už jsem říkal, že jídlo je jeden z hlavních zážitků z Taiwanu? Jo, říkal, a říkám to znovu.


Po příjezdu do Keelungu už pršelo.






Na trzích byla i spoustu stánků s oblečením ..




A už jsou opět ty typické uličky (chtěl jsem napsat úzké, ale tahle zas tak úzká není ... oproti jiným, které se třeba ukážou na fotkách později) se spousty stánků s jídlem. Zase zde bylo relativně málo lidí vlivem špatnému počasí.


Tak toto jsou bulky z nějakého těsta, plněné několika druhy náplní (krevety, hovězí maso a ... ještě nějaká rybí, myslím).


Když si člověk vybere, tak to hodí do nějaké sojové omáčky, ve které se to několik minut vaří.






Taky prý docela známé jídlo, nějaká omeleta s ústřicemi. Ale nechutnal jsem. Příště






Asi nejméně "exotické" jídlo. Rýže s kousky masa a zeleniny ...




A místní specialita ... polévka s ... několika těžko identifikovatelnými, ale chutnými objekty.


Anglické nápisy jsou na Taiwanu (mimo hlavní město) docela raritou. Zde byly (stejně jako japonské) zřejmě z důvodu, že je to přece jen vyhlášený trh a v blízkosti Taipeie.




Zmrzlina s příchutí mléka a červených fazolí. Když si člověk koupí zmrzlinu na Taiwanu, tak to nevypadá tak, že ji jen naberou z nějaké nádoby. Nějak ji "vyrobí/namíchají", což trvá několik minut. A je skvělá (a levná).


Po cestě na nádraží

No a to je asi pro dnešek vše. Vlakem jsme se vrátili do Taipeie, kde jsem se rozloučil s kamarádkou a já se vydal autobusem na tříhodinovou noční cestu do města Changhua (nedaleko západního pobřeží ve střední části Taiwanu), kde mě vyzvedla další místní kamarádka. Pokračování zase někdy, snad brzy

[Lagardere]

Kamaráde, to žrádlo..., to žrádlo, to vypadá parádně. Já bych se tam asi užral k smrti. Jak se znám, u každého stánku bych se musel zastavit a ochutnat...

[zennie]

Mno jo ... ja jsem rad, ze jsem se pred odjezdem zapomnel zvazit

[zennie]

Taiwan, den 4/12 (14.3.2009) - Sun Moon Lake, Changhua, Taichung; část 1/4

Plán na tento den jsme měli s kamarádkou předem domluvený, takže stačilo jen brzo ráno vstát (což nebylo při pozdním příjezdu předchozí noc zas tak jednoduché) a okolo sedmé ranní hodiny vyrazit. Naším cílem bylo jezero Riyuetan (日月潭) neboli prostě (doslova) Sun Moon Lake. Nachází se asi 60 km od pobřeží (což je dost, vzhledem k tomu, jak je celý ostrov úzký) pod horami v nadmořské výšce 748 m.n.m. Současně se také jedná o největší jezero na Taiwanu. Vzhledem k tomu, že je obklopeno horami a vůbec je pěkné, je to populární destinace především pro místní turisty. A nejen pro turisty - je to jedna z nejoblíbenějších destinací pro svatební cestu místních. Okolí jezera vždy také bylo domovem pro domorodý kmen Thao (k roku měl 2008 tento kmen 626 příslušníků).

Ráno jsme se v Changhua zastavili ve "snídaňovém obchodě" a okolo deváté hodiny ranní už jsme byli na místě. Bohužel se dostavilo zklamání - nad jezerem ležela hustá mlha a nebylo vidět téměř nic. Během pár hodin strávených u jezera se to sice začlo trochu zlepšovat, ale ne o moc.


Typická asijská ulička, asi netřeba vůbec komentovat. V Changhua.


Další pochoutky ve "snídaňovém obchodě"


Toto už je konkrétně místní specialita z Changhua - nevím uplně, z čeho je ten nápoj, ale to, co v něm plave, jsou kroupy.


Zevnitř obchodu


Hlavní severo-jižní dálnice


Po zaparkování auta - v dálce se rýsuje jezero ... respektive mlha nad jezerem


Na logo Budweiseru jsem narážel často (a nejen na Taiwanu), ale amerického


Přístaviště na jezeře


Srovnání reality s tím, co si myslí Rough Guide




Toto nejsou peníze - jedná se o poukázku, jaké čas od času vláda rozdává lidem, aby je donutila nakupovat a tím se podpořila ekonomika v době krize.






První zastávka byla na malém ostrůvku Lalu. Ostrov je posvátným místem pro lidi z kmene Thao. V důsledku zemětřesení se však více než polovina ostrova zatopila vodou. (Celý ostrov - ale nejvíce centrální část - byl v roce 1999 zasažen silným zemětřesením, v jehož důsledku zemřelo přes 2400 lidí a přes 11400 bylo zraněno. Epicentrum zemětřesení se nacházelo ve městě Jiji nedaleko právě od tohoto jezera.)






Zpátky do naší loďky


Další zastávka, chrám Wenwu


A další jídlo. Vajíčko vařené v černém čaji s houbou shiitake. Nechutnalo to sice zas tak špatně, ale k srdci mi to moc nepřirostlo.


Takto se to vaří


Jižní břeh (od nějž jsme původně vypluli) a ostrov Lalu








A další zastávka ...


... vesnička Ita Thao

[zennie]

Taiwan, den 4/12 (14.3.2009) - Sun Moon Lake, Changhua, Taichung; část 2/4




Ochutnali jsme i pálenku z nějakého místního (mně neznámého) ovoce ...




Rýžová hmota (v Japonsku známá jako mochi), obalená v nějakém prášku a ...


... uvnitř strouhané oříšky v karamelu (stejné, co byly v té zmrzlině v Taipei)






Mlha trochu ustupuje ..


46 metrů vysoká pagoda Ci-en na kopci nad jezerem, nebyli jsme tam, bohužel


A ještě jeden pohled na jezero v mlze

Od jezera jsme se hned vrátili zpět do Changhua. Kamarádka totiž musela být doma, jelikož v rodině tento den vzpomínali na úmrtí babičky, což je jedna z mála příležitostí, kdy se prý celé rozsáhlé příbuzenstvo sjede ke společnému obědu.


A ten oběd (který se právě dělá jednou nebo dvakrát do roka) vypadal takto. Na nějakou "palačinku" se naklade vajíčko, několik druhů masa, zelenina (většinou nakládaná), zasype se to nějakým sladkým (opravdu) práškem, zamotá a sní. Napsal jsem "palačinka", nicméně konzistence je naprosto jiná, je to strašně tenké, ale zároveň tuhé. A dobré

Pak jsme se vydali na "horu" Bagua - což je kopeček přímo v centru Changhua. A zároveň víceméně jediná věc, která do města přitahuje turisty (a vzhledem k tomu, že je jediná, tak ani moc ne ..) - na jejím vrcholu se nachází 26 metrů vysoká socha sedícího Buddhy.












Uvnitř Buddhy se nachází několik pater, které dokumentují a popisují život Buddhy


Chrám za Buddhou














Výhled na město

[zennie]

Taiwan, den 4/12 (14.3.2009) - Sun Moon Lake, Changhua, Taichung; část 3/4


Nedaleký parčík (poté, co jsme sešli z Bagua, jsme ještě nějakou dobu jen tak jezdili po městě)




Další park, konkrétně toto je nějaký "chodníček pro zdraví", kde ráno lze potkat spoustu lidí, jak po něm chodí bosi


Staré opuštěné letadlo ...




A malá Taiwančata hrající si uvniř




Městský provoz. Už někde jinde jsem zmiňoval, jaké ohromné množství motorek se nachází v ulicích taiwanských měst. Měl jsem čest se tento den na motorce také nemálo povozit a chvílemi jsem měl docela nahnáno, vzhledem k ležérnosti řidičů (na červenou sice *většinou* zastaví, ale jinak se tu na pravidla opravdu moc nehledí) a strašně úzkým klikatým uličkám (což teda není případ téhle fotky).

Nakonec jsme se k večeru vypravili do sousedního města Taichung (Taichong, Taizhong ...) vzdáleného asi 20 km. Po městech Taipei a Kaohsiung je to třetí největší město na ostrově. Co tam? Nažrat se Má prý vyhlášený noční trh (já vím, že už jste tohle někde slyšeli...). No a konečně jsem viděl nějaký opravdu rušný trh.


Taichung


Na okraji trhu. Lidí je na silnici hodně a aut taky


KFC Made in China? Evidentně. Škoda, že nemám stánek vyfocený zepředu, to vypadalo ještě "věrněji".


Příchod na trh


A už je tu první "pochoutka".


V uvozovkách proto, že tohle zrovna asi pochoutkou nazvat nemůžu


Jedná se o hmotu, která vzniká rozvařováním rýže ve vepřové (v tomto případě) nebo hovězí krvi do té doby, než z toho bude tuhá hmota. Pak se to ještě v něčem obalí a dobrou chuť. No opravdu to nechutnalo nijak valně


Jdeme dál


Ovoce obalené v cukrové hmotě a polité čokoládou




Lidí přibývá ...


"Obyčejné" smažené maso. Člověk si vybere maso, nechá se usmažit, pak jej obsluha stánku takto "nastříhá" na kousky a posype kořením. Bohužel se v tom nechávají kosti, což bylo zaprvé trochu nezvyk, zadruhé trochu nepříjemné, když to člověk žvýká po cestě na trhu a nemá kam vyhodit.




Vnitřní (relativně malá) část trhu, přímo propojena s nějakým nákupním centrem.




Tohle mi teda přišlo trochu moc. Prodávali drobné psy a kočky, ale ... ti byli uzavření v takovýchto malých skleněných klecích, kde nic neměli, navíc vystaveni strašnému hluku a hromadě čumících lidí. Nevím.

[zennie]

Taiwan, den 4/12 (14.3.2009) - Sun Moon Lake, Changhua, Taichung; část 4/4


Japonské jídlo - oden. Člověk se postaví do fronty, ...


... vybere si, co všechno chce (na výběr je velké množství zeleniny, hub, masa a ryb plus další bonusy, například v podobě výše zmíněného "bloody cake" ). Pak se to předá kuchaři, který to zalije vývarem a za chvíli vám donese ke stolu.


A teď už to jen sežrat ^^




Nějaký vtipný prodavač zmrzliny


Trhy jsou fakt rozsáhlé. Dalo nám hodně práce se před návratem zorientovat a vrátit se zpět k autu.






Takto vypadají obchody s pitím. Vyskytují (především, ale nejen na trzích) ve velice hojném počtu. Nabídka bývá široká, všemožné čaje, kávy a džusy (a nevím co ještě, protože to nepřečtu ). Všechny nápoje, co jsem měl, chutnaly opravdu skvěle. Stejně jako u zmrzliny v Keelungu, nefunguje to tak, že by načepovali hotový nápoj z nějakého kontejneru. Každý nápoj se zvlášť čerstvě připravuje a trvá to okolo dvou minut (podle počtu lidí ve frontě - a třeba na tomto trhu, kde bylo zákazníků opravdu hodně, na výrobě nápojů pracovali podle fotky minimálně čtyři lidi) - což beru jako záruku nějaké větší kvality, když vidím, jak mi to všechno před očima namíchají.


Pearl Milk Tea podruhé a detailněji


A něco podobného, nebylo to však tak sladké a nebyly v tom perly, ale značně měkčí to-co-vidíte








A na závěr první ochutnávka místního piva. Nemám k němu moc co říct, trochu odlišné od českého, v každém případě mi chutnalo. Čepované ho pijou překvapivě s ledem (jako všechny ostatní nápoje nicméně), neměl jsem příležitost vyzkoušet (vlastně jsem tam ani nikde nikoho neviděl pít čepované pivo).

[zennie]

Taiwan, den 5/12 (15.3.2009) - Taichung, Lugang, část 1/3

Vstávání se tento den konalo až v 11 hodin, takže jsem se konečně dočkal trochy odpočinku po předchozích náročných dnech. A hned ve 12 jsme se vypravili zase autem do Taichungu, konala se tam totiž zasnubovací party kamarádčiny kamarádky z vysoké školy a já byl jaksi přibrán.


Příjezd do Taichungu


A po příchodu do podniku, kde se oslava konala. Ačkoli jsem si vzal na sebe nejlepší oblečení, co jsem s sebou měl, tak jsem byl docela šokován a cítil se trochu trapně, že nemám lepší




Jídelníček


Snoubenci přicházejí




První chod, netřeba komentovat ^^




K množství lidí na oslavě, čekal jsem to v mnohem užším kruhu, ale toto byla prý taková "menší až průměrná" akce. Bylo tam pozváno snad úplně celé příbuzenstvo, mnozí příbuzní přizvali kolegy z práce, dále bývalí spolužáci a přátelé i s rodinami. Nechtěl bych vidět, jak by vypadala "velká" akce.


Kuřecí polévka se žraločími ploutvemi


Tenhle synek byl i přes svůj věk (cca 2.5 let, pokud si pamatuju správně) relativně zběhlý v práci s hůlkami (prý v jeho věku běžně děti jíst hůlkami neumí) a náležitě si to užíval. Neustále jimi uchopoval tyto mochi a házel je okolním lidem do polévky/pití


Krab


Mořský ušeň v polévce




Několikrát se promítaly různé fotky a videa




Pečené skopové maso


A co mě tento den zaujalo nejvíc. Salát s trochou zeleniny, základ však tvořila rýže. Docela neobvyklé, nevím co všechno tam bylo, ale strašně mi chutnalo




Pardon, že vás obtěžuju tolika fotkami s jídlem ... ^^








Posledním jídlem byla pochybná kapalina, ve které plavaly drobné kuličky - všechno sladké. Vyrobeno z něčeho, čemu se (aspoň mi to tvrdí slovník) česky říká kolokasie jedlá.


Venku před restaurací

[zennie]

... chtel jsem hned dokoncit druhou cast tohoto dne, ale nakonec nejak nestiham, tak snad zitra Doufam teda ze zitra, protoze pak nejakou dobu nebudu mit cas vubec.

[Lagardere]

to je panečku žrádla, tomu říkám pořádná večeře o několika chodech