IPB

Vítejte, návštěvníku ( Přihlásit | Registrovat )

2 stránky(nek): V  < 1 2  
Reply to this topicStart new topic
> Čína 2011, aneb Folpova cesta s tátou do daleké Číny...
Lagardere
příspěvek 14.3 2012 - 19:23
Příspěvek: #21


Správa fóra
*********

Skupina: Admin
Příspěvků: 2 588
Registrace: 13.7 2005
Bydliště: 布拉格 プラハ 프라하
Číslo: 9
Poděkováno: 511




tož, bude aj pokračovanie?


--------------------
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Folpa
příspěvek 17.3 2012 - 12:45
Příspěvek: #22


Král asijských bohů
*********

Skupina: Members
Příspěvků: 1 991
Registrace: 30.12 2006
Bydliště: Praha
Číslo: 474
Poděkováno: 677



Už to bude smile.gif Po víkendu přidám další a pak už to bude odsejpat.


--------------------





"Vzácný a originální boreček."
edit: "Boreček žen i světa znalý."
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Folpa
příspěvek 26.3 2012 - 20:17
Příspěvek: #23


Král asijských bohů
*********

Skupina: Members
Příspěvků: 1 991
Registrace: 30.12 2006
Bydliště: Praha
Číslo: 474
Poděkováno: 677



6. část- Peking (6. den)


Náš poslední den v Pekingu začal se zamračenou oblohou ale žádný slejvák, jako předchozí den, se nekonal. Nejdříve jsme jeli na Náměstí nebeského klidu, na který jsem se těšil. Autobus nás vysadil trochu dříve, protože na náměstí vládla opravdu divočina. Vystoupili jsme tedy u parčíku s velikou budovou, teď nevím, jestli nekecám, ale jestli si dobře pamatuju, tak se v ní konají divadelní a koncertní představení. Cestou na NNK jsme šli kolem nějaké vládní budovy (ta moje paměť…) až jsme došli k jednomu z mnoha podchodů, které člověka bezpečně dovedli přes x pruhovou silnici. Tady jsme byli překvapeni, že už u vstupu do podchodu namátkově kontrolovali lidi, my jsme prošli bez povšimnutí až ke vchodům s velkým Maem. K vidění byly samozřejmě všudypřítomné hlídky jak policistů tak i vojáků a určitě i dalších, které obyčejný člověk nezaregistruje. Udělali jsme fotky, prošli se po náměstí a pomalu se vraceli zpátky k autobusu, který nikde nebyl. Později jsme se dozvěděli, že to bylo proto, že k nim přišel policajt, udělal bububu, tak museli udělat kolečko a vrátit se pro nás. Mezitím co jsme na ně čekali, začalo trochu kapat a tady se zase stala věc, co se mi líbila. Najednou se vyrojily ženské, co když je hezky, tak prodávali třeba sluneční brýle, teď ale začalo pršet a tak brýle vyměnily za deštníky a pláštěnky, fakt šikovný.

Odtud jsme jeli do svatyně Lyma, kam jsem se naopak zase netěšil, tušil jsem, co mě tam čeká a přesně to jsem i dostal. Ačkoli to byl mnišský komplex, vstup měli moderní s turnikety, k lístku jsme dostali cd, netuším co na něm je, ještě jsem se nedíval. Každopádně jsme šli takovou álejí hezkých stromů- to bylo opravdu tak jediné, co se mi tam líbilo. Pak jsme postupně docházeli k různým budovám v tom komplexu, ke kadidlům, kde se člověk opět mohl bavit, že tam sice je v módě se modlit ale že je málo lidí, kteří se umí modlit správně… Takže jsme opět byli svědky, jak různě hlídkující mniši poučují modlící, jak se mají modlit nebo jak správně zapálit tyčinku a dát ji do kadidla… Mimo budovy se mohlo fotit, uvnitř ne a celkem fest to hlídali, popravdě tam ale k focení nic moc nebylo, fakt bych využil lépe hodinu a kus mimo ten komplex i obyčejným procházením v okolních uličkách…

Celkově jsem si říkal, že tenhle den pro mě nebude nic moc, nejdřív ti mniši a teď byla na řadě návštěva centra Čínské medicíny, jak jsem se spletl, že mě to tam nebude bavit! Už z venku budova vypadala opravdu na úrovni a když jsme vstoupili dovnitř, tak jsem se možná tvářil jako Otík na Vaclaváku. Vedli nás uličkou, kde na každém snad druhém metru, stál jeden člověk, jak jsem za chvíli zjistil, byli to mladí maséři/ky, tento provazec nás dovedl do středně velké konferenční místnosti, s promítacím plátnem a velmi pohodlnými křesly s podstavcem na nohy. Ještě než začalo menší představení, co a jak se tam odehrává se nás průvodkyně zeptala, kdo by si dal za menší poplatek masáž nohou, tak lidé se hlásili, táta taky, já furt váhal, nevím, jestli bych nakonec taky sám zvedl ruku, ale prostě ke mně přišla supr buchta kolem 18 let už i se škobkem, nacož ji průvodkyně řekla, že jsem nechtěl a že někdo vzadu ano, tak už se zvedala ale to už jsem říkal, že dobrý, ať zůstane laugh.gif byla drobounká ale chlapi ten úsměv! clap.gif a tedy nejenom ten… Každopádně mi tedy dala nohy do toho škobku, do příjemně teplé vody, nalila mi čaj a řekla, že za chvíli přijde. Mezitím nám nějaký pan doktor říkal, jak to tam funguje a že kdo bude chtít, že mu doktoři, kteří za chvíli přijdou, udělají vyšetření. Tohle zfouknu rychle, pár lidí se nechalo prohlédnout, u většiny jim řekli to, co věděli nebo i to na co se léčili, a to prosím vypozorovali jenom podle tlaku, očí, dechu, žádný mašinky k tomu neměli, nechápu, machři. Za chvíli se ke mně ale vrátila ta moje a dala se do práce, nejdříve holku zaujala moje délka… nejdříve mi usušila jednu nohu a už to jelo, nestíhal jsem ani sledovat, co s rukama dělá biggrin.gif Víc asi řeknu osobně až na plánovaném srazu- berte to i jako takovou menší pozvánku, protože místo památek z toho dne bych psal jenom o této masáži wub.gif Jenom doplním poslední věc k „mé“ masáži, že jsem myslel, že masáž nohou je řekněme někam ke kotníkům, to ovšem nebyla smile.gif Jinak táta vyfasoval sympatickýho kluka něco přes dvacet a ten mu ty nohy dobře lámal a nikam moc nevyjížděl laugh.gif Další poznatek z masáže byl ten, že jsme čekali, že to bude na pár minut, opravdu nekecám, když řeknu, že se nám věnovali hodinu- cca půl hodiny na jednu nohu. A kolik za to chtěli? Už předem nám průvodkyně říkala, že to jsou něco jako učenci, že jim nemusíme dávat nic ale že většinou se dává 20 yuanů, ale za to, jak se nám věnovali jsme dali každému 40, nám to opravdu nic neudělalo a myslím, že oni si slušně vydělali. Jo a když jsem se pak postavil (na nohy), tak po těch dnech šlapání to byla taková úleva! Vůbec nebolely a krásně se šlo… Jo a vím, že to bude znít přihřátě ale napsat to musím biggrin.gif Pokožka byla najednou tak jemná… biggrin.gif

To bylo zhruba okolo 13h, jeli jsme na oběd opět tam, kde jsme byli první den a kde jsem si posledně kvůli únavě nic nedal, takže jsem to tentokrát napravil, protože to bylo opět formou bufetu, bral jsem pizzu a dál jsem to neřešil. Pak jsme nabrali směr hotel. Věděli jsme, že vlak nám odjíždí v 19:17, z hotelu, že se bude vyrážet myslím 17h, abychom měli časovou rezervu. Chvíli po 14h jsme tedy dojeli do našeho hotelu, všichni počítali, že zhruba ty 2 hodiny a půl přečkáme někde u recepce, kde bylo nějaké sezení ale kdeže… Byly pro nás připravené naše pokoje, ve kterých jsme předchozí dny spali! To jsem byl opravdu v příjemném šoku, spát sice nemělo smysl ale dát si sprchu a neválet se někde v hale ale na pohodlné posteli je přeci jenom rozdíl. Samozřejmě vše zadarmo! Jak říkám, byl jsem v šoku.
Tady přidám opět jeden zajímavý postřeh. Protože už jsem si pomalu zvykal na to, že jsme tam opravdu za pány a že se nemusíme o nic starat, nepřekvapilo mě, že stačilo odevzdat kufry u recepce na společnou hromadu a že nám je hotel odveze a postará se o to, aby se dostali do našeho vlaku. Naopak mě pobavilo to, že je v Číně takové pravidlo, že ve vlacích to funguje přesně naopak, než u letadel. Takže bylo pár věci, které člověk nesměl převážet v zavazadlovém prostoru v kufru. Doufám, že to nepopletu, v kufru například nesměla být voda a žádné deodoranty, mýdlo apod… Prý to tam dost kontrolují a pak jsou kvůli tomu problémy… To jen taková vsuvka, ještě ve vlaku nejsme.

Cestou na nádraží jsme si z autobusu ještě prohlíželi místa v Pekingu, cestou se s námi (i když jela až na nádraží) rozloučila skvělá Saly, autobusem (jak je zvykem) kolovala obálka, do které každý mohl a nemusel dát nějaké peníze pro řidiče a průvodkyni, co jsem viděl, tak každý dal něco. Po asi hodinové cestě, jsme dojeli k vlakovému nádraží, už tady byl člověk rád, že se nemusí starat o kufry. Všude bylo samozřejmě fůra lidí, než jsme se dostali do haly, tak jsme prošli asi třemi kontrolami ale odsejpalo to a nikde nebyl žádný problém. Procházeli jsme kolem různých místností, které byli v přízemí a kde seděla, ležela nebo stála hlava na hlavě, v ten moment jsem si všiml, že nad jedním vchodem do takové místnosti je označený náš vlak, tak další šok pro mě… tak jsem se rychle ptal průvodkyně, jestli si to myslím dobře, že tam jdeme taky. Jaká to byla úleva, když mi řekla, že ani omylem, že to jsou lidi z našeho vlaku ale úplně jiná třída, že my jdeme do prvního patra. Teď to bude znít hodně sobecky, ale to byla úleva, že jedu v první třídě! Že mám luxusní čtyřlůžák v první třídě s normálním záchodem atd… ale to předbíhám. Po menším (spíš větším) přesunu přes nádraží, kde mimochodem byla taková různorodost obchodů, jsme došli do naší haly, která se tedy dělila ještě s dalšími dvěma jinými vlaky, ale vše to byli lidé z první třídy a ten rozdíl v úrovni tam chtě nechtě vidět je. Sedačky tam byly- ovšem obsazené, ale cca 30 minut se to v pohodě dalo vydržet. Když začali pouštět, tak jsem si vzpomněl na Titanic. Směrem na nástupiště byla chodba oddělena mříží. Tam se mačkali lidé, jejich fronta vedla někam do přízemí, jak jsem se dovtípil, byla to ta „horší „ třída ze zdola, která musela počkat, až nastoupí první třída a popravdě jinak by to ani nešlo, už tohle bylo kapacitně tak tak, to by se lidé už ušlapali. Protože jsme jeli v 19:17, už byla tma, nádraží bylo samozřejmě hezky osvětlené, vlak jsme v pohodě našli, vstup do vagónu byl hezky srovnaný s nástupištěm, takže člověk nemusel šplhat schody jako u nás… V celém vlaku byl hezký, čistý koberec, kupé mělo velmi bytelné (člověk se radši nepídí proč) dveře, uvnitř čtyři lůžka, stoleček s kytičkou, konvicí na čaj, ubrusem atd. Myslím, že jsem se ještě nezmiňoval, s kým jsme sdíleli kupé… O 24h dříve na večeři v hotelu průvodkyně rozdávala lístky a protože většinou pár tvořili muž a žena… ne kecám, prostě jsem to přivolal, jen tak ze srandy jsem chvíli předtím řekl, že dostaneme Rudyho s manželkou no a samozřejmě to tak dopadlo biggrin.gif Průvodkyně se pak jenom pochichtávala, protože věděla, co jsem předtím řekl. No nic, popravdě jsem si říkal, že to bude s nimi zážitek, nakonec se z nich vyklubali trochu „jiní“ ale v pohodě lidi, pár hodin jsme se společně bavili o zážitcích a bylo to fajn. Jinak ještě ke kupé, válendy byly čisté, nic nesmrdělo a vlastně to byla moje první cesta vlakem, kde jsem byl na lůžku.

Nemůžu si odpustit jeden z mnoha vtipných zážitků s Rudym… V první třídě byly dva záchody- normální, na které jsme zvyklé, opravdu čisté, voňavé. Jenže Rudy si myslel, že je to standart ve všech vagónech, tak zavítal do druhé třídy no a co tam nebylo… turek biggrin.gif prý to tam hrozne smrdělo no a jak se ten vlak sem tam zakýval a on byl asi uprostřed "dělání" tak hup… no ještěže měl věci na převlečení.

Tak to byl náš 6. den, který se až na ty mnichy velmi vydařil a dál jsme tedy mířili do Si-anu, do kterého jsme měli dorazit následující den ráno, myslím, okolo 7h…






























--------------------





"Vzácný a originální boreček."
edit: "Boreček žen i světa znalý."
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Gogo
příspěvek 29.3 2012 - 13:46
Příspěvek: #24


Asijský mistr
*****

Skupina: Members
Příspěvků: 198
Registrace: 11.1 2011
Bydliště: B&B = Brno a Belgie
Číslo: 4 082
Poděkováno: 44



"nejdříve holku zaujala moje délka"

...začínám litovat, že se na ten sraz nedostanu ;-)
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Lagardere
příspěvek 30.6 2012 - 13:37
Příspěvek: #25


Správa fóra
*********

Skupina: Admin
Příspěvků: 2 588
Registrace: 13.7 2005
Bydliště: 布拉格 プラハ 프라하
Číslo: 9
Poděkováno: 511



netrpělivě čekám pokračování nebo dokončení smile.gif


--------------------
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Folpa
příspěvek 30.6 2012 - 22:35
Příspěvek: #26


Král asijských bohů
*********

Skupina: Members
Příspěvků: 1 991
Registrace: 30.12 2006
Bydliště: Praha
Číslo: 474
Poděkováno: 677



Příští týden dodám pokračování a počítám s tím, že to do konce července dodělám smile.gif


--------------------





"Vzácný a originální boreček."
edit: "Boreček žen i světa znalý."
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Folpa
příspěvek 11.7 2012 - 15:24
Příspěvek: #27


Král asijských bohů
*********

Skupina: Members
Příspěvků: 1 991
Registrace: 30.12 2006
Bydliště: Praha
Číslo: 474
Poděkováno: 677




7. část- Si-an (1. den)

Takže druhý den ráno jsme přijeli do Si-anu o dvě minuty dříve! Chápete to na takovou vzdálenost, dojet včas? Jinak jsem celou noc asi se dvěma probuzeníma v pohodě spal, v noci jsme i déle někde stáli, ale netuším proč, to je jedno. Poslední půlhodinu jsme šli do uličky a dívali se z okna, krásná krajina. Když jsme dojeli na nádraží v Si-anu tak se z něho spíše vyklubalo nádražíčko, obzvláště co se týče v měřítku v Číně, takové průměrné. Cestou pár místních chtělo vyměnit naše jízdenky za mapy, průvodkyně nám říkala, ať to neděláme, že nám mapy dá. Co tím sledovali netuším. Před nádražím na nás čekal Jake. Věkově zhruba jako já, co jsme se dozvěděli, tak pocházel z lepší rodiny a nežil si prý špatně.

Museli jsme jít kousek pěšky na parkoviště, kde stál připravený autobus, o kufry jsme se nemuseli starat, ty nám budou dovezeny do hotelu po vlastní ose.

Nejdříve jsme se tedy jeli ubytovat, hotel opět na úrovni ne-li ještě o chlup lepší než v Pekingu. A co mě opět příjemně překvapilo byl fakt, že ještě než jsme dostali klíče od pokojů, jako pozornost hotelu jsme se mohli jít grátis nasnídat!

Pokoj hezký, omyli jsme se a už jsme jeli do nepříliš vzdáleného muzea- hotel byl v centru. Do muzea se stála fronta ale kdo umí ten umí, vzali jsme to přes informační centrum a bez čekání jsme byli uvnitř, průvodkyně nás chvíli provázela, pak jsme si šli každý po svém, opravdu krásně věci, ať už se jednalo o různé nádoby, vázy nebo i Teraketovou armádu- pozor, ještě ne ta pravá. Zároveň se mi v tomto muzea povedla opravdu pěkná fotka (ne z pohledu kvality ale z pohledu obsahu, sami uvidíte).
Vzpomínám si, že při čekání na odjezd jsme viděli prodejce draků, který měl jeden tak dlouhý, že nebylo vidět, kam až se na obloze táhne.

Dále byl na programu oběd, to už v Pekingu nás průvodkyně upozorňovala, že v Si-anu nebudeme obědvat v typicky čínské restauraci ale v takovém kabaretu, kde jsou večer vystoupení a přes poledne tam podávají obědy formou bufetu- a to spíše jídlo západní i když jsem tam viděl nějaké sushi. Po těch dnech co jsem jedl pouze čínské jídlo mi na dva dny dát zase něco „našeho“ nevadilo, takže jsem si dal hambáč a hranolky.

Po obědě jsme hned vyrazili za Teraketovou armádou! Tentokrát už pravou. Teď už si přesně nepamatuji, jak dlouho to tam trvalo ale rozhodně to za rohem nebylo, cca tak hodinku ale opravdu už přesně nevím. Opět nevím čím jsme si to zasloužili ale místo na parkovišti před závorou jsme zastavili co by kamenem dohodil téměř u vchodu do tohoto obrovského areálu, kde se armáda nachází.

Nejdříve jsme se podívali do obchodu se suvenýry- jak jinak, turisti, že laugh.gif Tam jsme byli upozorněni, že pokud nechceme vyhazovat zbytečně peníze, máme počkat s koupí s mini teraketovou armádou, že se v areálu potulují „slabší vrstvy“ a že u nich to nakoupíme za pakatel. Nakonec jsme si tedy koupili jednu knížku, kde jsou hezké fotky a i zajímavé čtení, na místě jsme si ji nechali podepsat s údajně jedním z nálezců Teraketovy armády- teď trochu dějepisu, prý to bylo nalezeno třemi místními sedláky, kteří kopali studni a přitom narazili na Teraketovou armádu, samozřejmě se to nejdříve nesměl nikdo dovědět. Co se týče těch tří sedláků, tak jeden už prý umřel, jeden se zbláznil a ten třetí by měl být ten pán na jedné z fotek níže. Možná se ptáte, proč tam tak sedí a vysedává, že by si užíval svou popularitu? To ne… Je to prý tak, že na místní poměry dostává velmi slušný důchod a za to tam snad každý den musí vysedávat a být takovou místní atrakcí.

S obchodem se suvenýry sousedila taková oválná místnost, kde se promítaly staré záběry, jak to bylo objeveno, jak se kopalo, jak se stavělo okolo… Pak jsme šli do jednoho z hangárů (tak tomu říkám od té doby, co jsem to viděl, pokud by si totiž někdo myslel, že armádu vykopali a někam ji převezli, tak se plete, oni ji prostě odhalili a okolo ni postavili obrovské haly- hangáry), kde jsme konečně tu slavnou armádu uviděli, hlavně na první pohled člověk chtě nechtě zírá s otevřenou pusou a neví co říct. Opravdu je to nevídané dílo, už jenom fakt, že než se to uvnitř celé dokola odejde, trvá pěkně dlouho. Sochy byly zachovalé, hlavně na to, jak jsou staré. Pak jsme šli i do ostatních hangárů, před jedním z nich jsme opravdu narazili na místního domorodce a ten nám za 20 yuanů prodal sadu pěti figurek z Teraketovy armády- cestu přežili a všechny je mám tady smile.gif Pak jsme ještě šli do místního muzea- opět krásné věci ale těch lidí… Jediný dobrý bylo to, že jsem přes všechny viděl laugh.gif Před muzeem jsme si sedli- mimochodem všude samozřejmě naprosto čisto. Kousek od nás (již jsem si zvykl na čínská měřítka) byly vidět krásné hory.

Před odjezdem jsme ještě šli do místní čajovny, opět ochutnávka pár čajů, po první ochutnávce jsem měl zase dost ale tentokrát to docela tu holku nalejvačku asi naštvalo, protože náš stůl odbyla za pár minut, přitom u těch vedlejších se s nimi patlali ještě dobrých patnáct minut, nevadí. Poté už jsme opravdu jeli zpátky do Si-anu.

Ale pořád to nebylo všechno, v Si-anu už jsme sice byli ale ještě jsme jeli do fabriky s koberci. Zde nás provázela jejich manažerka. Na místní poměry mluvila i pěkně anglicky, koberce měly opravdu krásné a když bych to přepočetl, tak ani ne tak drahé, pokud bych někdy v budoucnu kupoval koberec tak než ty naše braky radši našetřím a koupím tam.

Pak už jsme opravdu jeli do hotelu. A jak se říká, když se člověk na něco těší, tak se všechno s prominutím posere. Obzvláště tento den jsem měl velký hlad a ano večeři v hotelu jsme měli ale jakou! Říkáte si, že jsme měli nějaké divné zvíře? Psa? Škorpiona? Hada? Nebo snad nějakou jinou havěť? Já říkám kéž bychom měli! Ne, měli jsme obyčejné kuřecí ale to nejhorší na tom všem? Museli jsme si uvařit sami! Jak je vidět na fotkách níže, každý u stolu vyfasoval svůj vařič, kotlík s vodou a šel si k jednomu stolu nabrat, na co měl chuť, ok, nabral jsem si kuřecí plátky, nudle, česnek, pažitku, touhle kombinací nemůže člověk nic zkazit, postupně jsem to tam všechno naházel a vařil… no vařil, dámy a jistě i někteří pánové by to za vaření nepovažovali, voda na mě prskala, maso které jsem dovnitř naházel mi pořád někam mizelo, nudle mi klouzaly všude možně jenom ne do pusy… po půl hodině mi došla trpělivost a nechal jsem toho. To mi ještě průvodkyně říkala, jak je to místní lahůdka a že si ji lidé dávají pouze při zvláštních příležitostech, protože to nepatří mezi nejlevnější, každopádně u mě tohle nemělo úspěch a až do konce zájezdu mě průvodkyně uklidňovala, že to bylo jedinkrát a už to tam vícekrát nezažiju.

Ještě bych tu měl dva postřehy, co se týče Si-anu. Hned po výstupu z vlaku jsme si všimli, jak je vzduch oproti Pekingu příjemnější a druhý postřeh se týká metra. Zatím tam žádné neměli ale ať jsme jeli téměř jakoukoli ulicí, všude se stavělo a již brzy mělo být otevřeno, co mě zaujalo byla doba, kterou to mělo celé trvat, už přesně nevím ale s našimi poměry se to opravdu nedalo srovnat, u nás by za takovou dobu postavili maximálně dvě stanice.

A myslíte si, že dni bylo konec? Ale kdeže. Po té „úžasné“ večeři jsme si šli na pokoj vybalit, jeden kufr ok ale co nevidíme u toho druhého… zamčený zámek- divné že? Abych to vysvětlil… V Pekingu a vlastně už dávno předtím na něm byl zámek, ke kterému jsme neměli klíč, takže tam visel zamčený jen tak bokem, jenže teď byl zamčený na zipu- tak jak má být, to znamená, že někde cestou ho nějaký čínský šikula odemknul a zamknul tak, jak měl být. No jo, jenže my jsme neměli klíč a potřebovali jsme se do něho dostat, člověk by nevěřil, jak takový malý sranda zámeček vydrží pilovaní… Tak jsme zavolali průvodkyni, ta zavolala Jakea, ten zavolal nejdříve do hotelu aby nám přišel někdo pomoct, pak Jake volal nám, že už je pomoc na cestě, asi za 2-3 minuty opravdu už zvonili na dveře, přišli pro jistotu dva, naštěstí jim asi bylo řečeno co máme za problém, ukázali jsme kufr, on vzal kleště a zámek byl odstraněn, bylo vidět, že kdyby tam byli sami, tak z toho mají slušnou prdel, což jsem tak jako tak měl já. Dali jsme jim 5 yuanů, moc děkovali a odešli.

Pustili jsme si televizi- zrovna běžela ta slavná čínská opice, která se u nás také v 90.letech vysílala, teď si nevzpomenu na název, víte někdo? A pak už se opravdu šlo spát.

Druhý a zároveň poslední den v Si-anu byl v plánu nějaký skanzen, velká padoga- zkusím vyhrabat někde název a návštěva hradeb na kterých jsme si opravdu mákli ale to až příště…

Chodba v hotelu


Tohle ještě není pravá Teraketova armáda smile.gif


Jedna z mých nejoblíbenějších, párek hlídačů v muzeu...


Nálezce Teraketovy armády se podepisuje


Tady už je ta pravá armáda


Plné muzeum u Teraketovy armády


Volné prostranství u Teraketovy armády


Tak kdo rozplete uzly, které jsou nejen v Si-anu na denním pořádku?


Prodejna s koberci


A nakonec ta slavná večeře...


--------------------





"Vzácný a originální boreček."
edit: "Boreček žen i světa znalý."
Go to the top of the page
 
+Quote Post

2 stránky(nek): V  < 1 2
Reply to this topicStart new topic
2 uživatel(é)(ů) právě čte toto téma (2 host(é)(ů) a 0 anonym(ní)(ních))
0 uživatel(é)(ů):

 



- PDA verze Nyní je: 22.3 2019 - 02:55