Čína 2011, aneb Folpova cesta s tátou do daleké Číny... Možnosti

[Folpa]

---

Jak někteří víte, byl jsem minulé dva týdny v Číně. Slíbil jsem report, takže tady je

Předem podotýkám, že jsem jel s tátou a jeli jsme s cestovkou. Dobrodruzi asi namítnou, že jezdit s cestovkou je drahé a zbytečné ale konkrétně u tohoto zájezdu toho rozhodně nelituji, protože tolik, kolik jsem toho za ty dva týdny viděl, bych sólo určitě neviděl, ale to jen tak na okraj…
Jinak se jednalo o tento zájezd.

Co se týče fotek, tak jsem jich udělal zhruba 1500, nejsem žádný profík, ani se v tom nevyžívám, takže jsou takové jaké jsou ale jako vzpomínky mi bohatě stačí, jsou focené obyčejným digitálem Sony.

Ptejte se na cokoli, co budu vědět na to rád odpovím, pokud vám přijde, že to moc okecávám nebo by jste měli tip na vylepšení mého psaní, klidně napište.


Část 1- Peking (1. a 2. den)

Letěli jsme 10.8. z Ruzyně letadlem v 7:30 do Vídně. Takže klasika, být tam o dvě hodiny dřív. Abychom se aspoň trochu vyspali, objednali jsme si taxíka a jeli jsme. Na Ruzyni nezklamali a opět jsem narazil na blbce, nejdřív jsme si šli vytisknout letenku do takové té vymoženosti se kterou si spousta lidí neví rady, když jsme k tomu došli, ťuknul jsem na Austrii a vyskočila na mě Lufthansa, když mi to udělalo i podruhé tak jsem se zeptal nějaké slečny v hadřících od Austrie- vůbec se mi nelíbila, stehna měla pomalu jako Leo Kweuke, no nic, každopádně za vola jsem byl já, když mi vysvětlila, že Austrie a Lufthansa to mají nějak dohromady a řekla to tónem, že jsem blbej, když to nevím… Když zjistila, jakže se to jmenujeme, řekla, že nás zrovna byla tisknout a že je problém s našimi jmény a ať si to tady netiskneme, ať to řekneme na odbavení- jak lehce jde přehodit práci na někoho jiného, že A pak kdo je tady blbej, když člověk, který v tom dělá, má problém s vytisknutím letenek… U odbavení to už bylo o něčem jiném, pěkná usměvavá brunetka, přesně podle mého gusta… Ta nám v pohodě vytiskla letenky (jak jsem se později dozvěděl, ten „velký“ problém spočíval v tom, že se táta a já jmenujeme úplně stejně…) a šli jsme se seznámit s průvodkyní, k ní na začátek jenom řeknu, že byla skvělá a i díky ní jsme si to tak užili. Let byl v pohodě- trval necelou hodinu, letadlo bylo prcek s odhadem tak pro 50 lidí.

Ve Vídni jsme šli na přestup a konečně jsem pocítil nějakou výhodu, že jsem občanem EU… Šel jsem do menší fronty než partička rusů, kterých jsem si tam všiml Letiště ve Vídni žádná sláva, i to naše se mi líbí víc ale tak necelé 3 hodiny, které zbývali do našeho letu to šlo vydržet v takové menší hale, knížku a ipod jsem měl takže v pohodě. Další absurdita nastala při nástupu do letadla do Pekingu. Z Prahy jsme měli vytištěné i letenky na let z Vídně do Pekingu, jenže jak nám bylo vysvětleno, měli jsme špatný čárový kód, takže prý rychle k okénku Austrie pro nové letenky- fajn, takže další vystátá fronta a tentokrát už šup do letadla. Letadlo to už bylo samozřejmě větší, cca tak pro 300-400 lidí, složení bylo následující- jasně vyhráli Číňané, pak jsme kupodivu následovali my, protože jela ještě jedna skupina z jiného zájezdu a pak sem tam nějaký němec- rakušák. Letadlo mělo sedačky po dvou po krajích a uprostřed byla sedadla pro tři- tam podle mě byli cíleně posíláni Číňané. Let měl trvat necelých deset hodin- takhle dlouho jsem nikdy nikam neletěl, takže polštářek a deka byly pro mě novinkou Byla možnost pouštět si filmy- bohužel „centrálně“ pouštěné, ale i tak jsem stihl tři- jmenovitě animované Rio- slušný animák ale spíše pro děti 4/5, pak Limitless- film o tom, co by se stalo, kdybychom využívali víc mozek, taky docela pěkný 4/5, nakonec jsem viděl puberťácký filmy Prom- mile překvapil 4/5. V letadle jsme nejdříve dostali slané preclíky, pak nějaké nudle s masem, dortík, nějaké pečivo, jogurt, sýr, šunku, zeleninu… šlo to, prostě jídlo v letadle, furt chodili s pitím, to bylo příjemné. Co jsem čekal lepší byl záchod, ale co si budeme říkat, někteří jedinci jsou prasata. V letadle jsme ještě dostali takové kartičky na vyplnění- bylo na nich třeba důvod návštěvy, kde budeme bydlet apod. Přistání bylo čisté a jenom jsem se smál, když jsme ještě dobrých 15 minut popojížděli po letišti jak bylo obrovské.

Když jsme šli tunelem z letadla do haly tak jsem poprvé okusil jaký je vzdoušek v Pekingu- to jsem si ještě myslel, že je to jenom špatně větrané místo, jak jsem byl naivní No nic, pak jsme šli pěkný kus halou Pekingského letiště a zamířili jsme do fronty pro cizince- kupodivu jsem opět byl rád, protože nás bylo méně jak domácích takže jsme měli menší frontu, když na mě přišla řada, dal jsem pas s vízem a vyplněnou kartičku, co jsem dostal v letadle, pečlivě si mě prohlédl a mohl jsem jít. Pro kufry jsme museli jet na jiný terminál a tady jsem si poprvé uvědomil, jak to mají všechno obrovské. Jeli jsme speciálním vláčkem, co na letišti spojuje jednotlivé terminály- jezdí každých pět minut. Na kufry jsme moc dlouho nečekali a kontrola už nikde žádná nebyla, takže jsme vyšli před terminál č. 3 a čekali jsme asi 5 minut na autobus objednaný cestovkou. Vzduch byl hrozný, bylo vedro, dusno, vlhko, prostě prádelna. Autobus to byl takový menší- tak pro 30 lidí, uvidíte později na nějaké fotce. Jak jsem zjistil, když je nějaký zájezd funguje to tak, že cestovka se kterou jedete má svého průvodce a pak je ještě jeden místní průvodce plus samozřejmě vlastní autobus s řidičem, v našem případě to byla od nás Sylva, za Peking to byla Saly- prý těsně před šedesátkou v důchodu (na svůj věk si myslím, že vypadá moc dobře), která to dělá z radosti a s naší průvodkyní se moc dobře znala a řidič… ten byl kapitola sám pro sebe strašný sympaťák, profík, kterého řízení autobusu evidentně bavilo a ještě se o něm několikrát zmíním, protože co den to s ním byl nějaký zážitek, dali jsme mu jméno Mr. Magic

Protože jsme přiletěli nějak okolo 7 ráno (už přesně nevím), tak se Pekingem dalo ještě projet a odvezli jsme kufry do hotelu, pokoje budou klasicky odpoledne, takže jsme dostali snídani na hotelu a vyrazili na první dobrodružství po Pekingu…

Čekání na autobus na letišti



Naše průvodkyně v Pekingu Saly

[Lagardere]

Paráda, čeeče tak na 80% bych řekl, že jste měli stejnou čínskou průvodkyni jako my tenkrát

[maddy1111]

netrpezlivo čakám na nové fotky a zážitky z cestovania

[Folpa]

Díky za reakce, tady je pokračování

Část 2- Peking (dokončení 2. dne)

Takže první zastávka byla v jednom hutongu a teď taková zajímavost- dozvěděli jsme se, že ty původní hutongy, které jsou většinou v hrozném stavu jsou bourány na úkor nové zástavby, to bych ještě nějak pochopil, ale docela jsem se divil, když na místě těch původních se okamžitě začali stavět ty samé, přesně podle původních, jenom proto, aby to vypadalo líp, to mi hlava nebere protože bordel v těch nových byl stejný, jako v těch původních. No nic, tady jsme nasedli do připravených rikš a jeli jsme asi na 15 minutovou projížďku hutongem. Rikša mě tedy nijak extra neoslovila, jako vyzkoušet jo ale, že bych to pak vyhledával to ani ne. Po projížďce nás někde vysadili a my jsme šli kousek k jednomu místnímu domorodci (samozřejmě to vypadalo a asi to i je jako turistická atrakce, ale tak co, byl jsem tam jako turista ne? . Zařízené to měl pěkně a dozvěděli jsme se něco málo o jeho rodině, o tom, jak jim to Mao vzal a teprve před pár lety jim to vrátili a tady jsem se dozvěděl, že i když jim to vlastně patří tak stejně jako ve většině případů v Číně mají pozemek pronajatý od státu na 70 let- tak je to prý ve většině případů i pro developery, prostě pro všechny, většinou se to pronajímá na 70-90 let, co prý bude potom nikdo neřeší
Pak jsme pokračovali pěšky hutongem až jsme došli k Bubnové věži, z níž byl oznamován ve starých dobách čas, tam byl tedy pěkný výšlap, podívali jsme se jak to vypadá nahoře a počkali pár minut na vystoupení místních „bubeníků“- časem můžu přidat video, abyste měli lepší představu

Dál jsme pokračovali do parku Beihai, jak uvidíte na fotkách, je to obrovský park- ostatně jako všechno v Číně. Tam jsem se poprvé setkali s místními, jak si tam v klídku tancují a náramně se u toho baví, to se mi moc líbilo, aspoň se nenudí a je vidět, že je to opravdu baví. V parku jsme vyšli na takový plácek, kde byl jeden z mnoha, pro Čínu, typických chrámů a teprve při cestě zpátky jsme s tátou zjistili, že to byl úsek, za který si bylo potřeba připlatit, ale nikdo nic nechtěl tak co…

Další zastávka byla v čajovně, tady se na chvíli zastavím a přiznám se, že ač milovník Číny a okolních států, kde čaj frčí, mě tohle pití nijak nebere, doma si dám maximálně tak tuctový Pickwik a jsem spokojený, navíc už jsem tady začal odpadávat protože se mnou fakt ten časový posun slušně zamával. Takže jsem si nechal nalít první čaj- celkově nám jich dali ochutnat asi šest- a dál už jsem tedy nešel, nevoněli mi, byli opravdu horké, no nic pro mě, takže jsem další s díky odmítl, čajová mágyně se na mě sice divně dívala ale myslím, že by se stejně křenila ona, kdybych jí dával ochutnávat pivo Nicméně po ochutnávce nám jako správná obchodnice ukázala i něco z nabízeného sortimentu a to hrníčky, do kterých, když se nalije teplá voda, tak změní obrázek nebo takovou blbost jenž říkají „Pipi boy“, kterému my bychom říkali čůrající chlapeček, který prostě když na něj nalijete vodu, tak čůrá… Samozřejmě jsme si koupili ten hrníček a Pipy boye jsme k tomu dostali jako pozornost podniku.

Po této zastávce jsme jeli na jídlo a to do jednoho z mnoha obchodních center. Byla to restaurace ve stylu bufetu, tady se přiznám, že už jsem odpadl definitivně, takže jsem si nic nedal a u stolu jsem usínal tak, že by se za mě nestyděl ani Schwarzenberg. Když se táta najedl- ten toho snědl aspoň za tři, tak jsme šli nakoupit do supermarketu, který byl o šest pater níže, cestou jsme samozřejmě museli projít kolem desítek stánků s různým oblečením, obuví, tašek a já nevím čeho ještě a ze všech stran bylo slyšet obligátní „Hello sir, hi sir, do you want some t-shirts, shoes, bags“- fakt šílenost, přesně jak psal Lagy s Mipixem ve svém reportu, všude byl samý prodejce, tady taková zajímavost od průvodkyně- na první pohled bylo jasné, že jsou to všechno mladé holky kolem 18-25 let (možná i míň jak 18 let), sem tam nějaký kluk ve stejném věku, pak jsme se dozvěděli, že za to samozřejmě mají minimální platy a že jsou to většinou mladí lidé z vesnic nebo prostě odjinud než z Pekingu a že do města samozřejmě přijíždějí za vidinou, že si vydělají a ono prd. To jen tak bokem, nakonec jsme tedy dorazili do „supermarketu“, dávám to do uvozovek, protože to byl mrňavý obchůdek ale co jsme potřebovali, to jsme tam dostali, dvě 1,5 litrové vody, jedna tuším za 1,80, takže něco okolo 5-6 Kč, fakt sranda cena, no a pak už jsme jeli na hotel, kde nás čekali připravené pokoje, pokoj byl opravdu pěkný- z fotek budete moci posoudit a k hotelu se ještě určitě vrátím v některém z dalších pokračování. Jenom ještě doplním, že na hotel jsme přijeli okolo 15h, dal jsem si sprchu a šel si lehnout, večeři jsem prospal a probudil jsem se jako znovuzrozený až druhý den ráno při budíčku v 7h, takže jsem spal 14-15h v kuse, nepamatuju, kdy se mi něco takového naposledy povedlo A bylo to jedině dobře, protože 3.den jsme měli v plánu park Pej-chaj ve kterém jsme se "mazaně" ztratili průvodkyni a Zakázané město…

Obchůdky v hutongu


Bubnová věž, jak je vidět, všude okolo normálně vedly silnice


Uvnitř Bubnové věže


Vyhlídka z Bubnové věže


A jak se bourá hutong...


Již zmíněný škrpál na vrcholek Bubnové věže


Zvonová věž, která je naproti Bubnové věži


Ještě jednou Bubnová věž, tentokrát z druhé strany- z parkoviště


Park Beihai, v pozadí je vidět Bílá pagoda




Zmíněný "plácek" v parku Beihai


Tuctový panelák, ve kterém byste asi stěží hledali luxusní čajovnu


Náš pokoj v Pekingu


Náš hotel v Pekingu

Další dny jsme navštívili zajímavější místa, takže mám i víc fotek

Lagy je to klidně možné, že to byla ta stejná každopádně byla šikovná, vždycky, když jsme dojeli k nějaké památce, tak zmizela a než jsme došli ke vstupu, už tam na nás čekala s lístky

[Lagardere]

Jo to ona šikovná byla a ještě více udivující pro mě bylo, že dokázala každého ze skupiny identifikovat a najít, pokud se někam zatoulal. Jinak koukám, že vám změnili hotel.
Stále se dají peníze měnit jen v hotelu? Měli jste tam taky v hotelu masérky a dal jsi si masáž? Koupil sis nějaké ta dvd co jsi chtěl, kupoval jsi i dvd na ulici? Jedl jsi na ulici? Dělal sis noční výlety? Co místní pivo? Co holky líbili se? Jel jsi metrem? Jel jsi taxíkem? Furt tam maj u stanic metra ty megaparky pro kola? Kouří se tam stále veřejně? Koupil sis venku nějaké čínské noviny jen tak pro zajímavost? Nedával sis náhodou jídlo i v KFC? ...uff
Další dotazy přijdou po uveřejnění dalších fotek, hned jak mě něco napadne pro doplnění informací o Pekingu.

[Folpa]

Takže postupně

Hotel to byl starý ale nedávno rekonstruovaný a na vysoké úrovni- ty tři hvězdy se mi nechce věřit, u nás by to byl tak čtyřhvězdičkový.

Peníze se dají měnit v hotelu, bance a ještě myslím říkala jedno místo ale to už jsem zapomněl, každopádně říkala, že v bance by si člověk musel vystát tak hodinovou frontu a ještě něco vyplňovat, takže nejlepší je měnit v hotelu- měnili jsme dvakrát + jednou u průvodkyně. V hotelu z toho byla holka trochu paf, takže si to několikrát přepočítávala, všichni na ní nadávali, což moc nechápu, když si vezmeme, že měla v ruce necelé 2 tisíce yuanů, což je pro ní velký balík.

Masérky tam byly, masáž jsem si nedal...

DVD jsem si nekoupil ale k těm se ještě v Pekingu dostanu, to byl docela zážitek Jinak opravdu nikde moc nebyli, samozřejmě kromě těch pirátských.

Na ulici jsem si dal jenom nějaké ochutnávky, byl jsem rád, že jsem neměl žádné střevní potíže, takže jsem tomu nechtěl moc nahrávat- jsem srab

Několikrát jsme si večer vyšli ven, všechno v pohodě, vůbec jsem necítil nějaké nebezpečí.

Pivko tak průměr, naše je samozřejmě lepší ale rozhodně ani to místní neurazí.

Holky... těm asi později věnuji kapitolu pro sebe ale zatím pro teď... ano, moc se mi líbili

Bude to znít divně- hlavně pro ty co říkají, že jet s cestovkou je ztráta času a peněz, ale opravdu jsme se ani chvíli nenudili a na metro nebyl čas i když by mě zajímalo.

Taxík nebyl potřeba, takže jsme ho nevyužili, i když pár lidí co se ztratilo a pak za námi museli dojet ho využili a všechno bylo v pohodě, v Pekingu a Xianu extrémně levný, v Šanghaji už trochu dražší ale ve srovnání s našimi pořád levné.

Megaparků pro kola jsem si u metra nevšiml ale jinak sem tam byli.

Koukám, že kouření se od vaší návštěvy asi hodně změnilo. Na veřejných místech je zakázáno kouřit, stejně tak v restauracích, samozřejmě venku se to až tak nedodržuje ale co si vybavuji, tak na místech s památky si nikoho kouřit nepamatuji. Prý se tam poslední dva roky vede velká kampaň proti kouření, takže například nesmíte mít ani v kufru do letadla zapalovač nebo sirky- dokonce i jednomu pánovi ze skupiny ho na letišti vzali, ke kouření se také ještě časem vrátím.

Noviny jsem nekupoval ale mám tady dva výtisky, jedny z letadla a jedny z hotelu, pak když můžu něco naskenovat.

V KFC jsme nebyli ale i tak jsme odtamtud měli nějaký kuřecí hamburger, hranolky a pepsi, o tom se zmíním ve 4. dnu, to je spojené s Velkou Čínskou zdí

[Folpa]

3. část- Peking (3. den)

Ráno po snídani jsme jeli do parku Tiantan neboli parku Chrámu nebes. Je to krásné místo, jak jinak, než obrovských rozměrů Po celém parku probíhají různé aktivity, takže jsme viděli jak lidé tancují, starší pánové kreslí štětci namočenými ve vodě, na zem znaky a soupeří mezi sebou, který to umí lépe. K vidění byli i lidé co si dávali nějakou rozcvičku nebo kopali do takové věci s pérky- zkusil jsem si to a po chvilce to docela šlo Jinak dál mezi stromy, kde nechodilo tolik lidí se třeba utvořila skupinka lidí a trénovali zpěv, na jiném místě zase jednotlivci cvičili třeba na klarinet. Jinak vstup do parku se platí, nevím přesně kolik, ale vzhledem k tomu, že tam bylo k vidění dost obyčejných lidí, tak myslím, že to nijak drahé nebylo. K tomu jedna zajímavost, už si to nepamatuji, ale prý lidé co jsou ve straně a snad i důchodci mají vstupné zadarmo nebo si můžou pořídit něco jako permanentku na rok za symbolickou cenu a na tu můžou chodit do všech takovýchto parků v Pekingu.

Každopádně první větší zastávku v parku Tiantan jsme měli u Stěny ozvěn- viz fotky, když si stoupnete doprostřed a něco řeknete, tak by se to mělo ozývat dokola, kvůli počtu lidí to opravdu vyzkoušet nešlo Taková vsuvka- tady jsem se poprvé a naposledy za svůj pobyt v Číně trochu lekl, protože jsem se otočil a málem hlavou narazil do něčího ramene, si říkám co je to za blbost jsem v Číně a se svými 193 cm bych měl být já ten nahoře ne? Že by mi přišel do cesty ten basketbalista Yao Ming? Takové štěstí jsem neměl, byl to průměrný černý hromotluk, podle cedulky kolem krku samozřejmě Američan

Dál jsme se dostali do chrámu Modliteb, kromě fronty nic moc k vidění a tady jsme zažili první menší dobrodružství… Vyšli jsme zpátky před chrám, kde jsme měli sraz se skupinou, viděli jsme průvodkyni, seděla u schodů a měli jsme ještě několik minut, tak jsme šli asi k 20 metrů vzdálenému stánku se suvenýry. Tam se nám zalíbila pečetítka, do které vám vyryjí vaše jméno v latince a v Čínských znacích, na každém pečetítku je navíc postavička vašeho znamení, to se nám samozřejmě zalíbilo, takže jsme si to nechali udělat, s námi si to ještě nechala udělat jedna slečna/ paní, která tam byla se svojí 82 letou mámou- všechna čest, paní to zvládala supr a měla ještě bezvadné hlody- a to jsem jí málem přivodil na letišti při cestě domů infarkt, ale to bych předbíhal Každopádně výroba tří pečetítek mohla trvat něco mezi 5-10 minutami, pak jsme se otočili a naše skupina nikde, tak jsme šli k mapě a jelikož jsme naštěstí věděli, že autobus nám parkuje u východní brány, volba kam jít byla jasná. Takže jsme šli, jak jsme později zjistili, šli jsme sice dobře ale zbytečně delší cestu, každopádně jsme naši skupinu asi po 20 minutách došli u jednoho zastřešeného koridoru, kterým se jde ke chrámu modliteb z druhé strany… Tam si trochu vjeli do vlasů průvodkyně a slečna/ paní, znáte to, dvě ženský… Od průvodkyně jsme se dozvěděli, že už nás vyrazila hledat Saly, takže se jí telefonovalo, že nejsme zase až takové lamy a sami jsme se našli… Nicméně ztrácení lidí nebylo konec, protože zatímco na nás skupina čekala dva lidé šli na toalety a evidentně se nevraceli- byla to dvojice z Ostravy- celkem příjemný pár až na to, že mi přišlo, že si manželé prohodili role a on byl „máma“ a ona „táta“, časem uvidíte, ještě se o nich zmíním. Takže průvodkyně řekla, že na ně už čekat nebudeme a že jdeme dál, takže jsme šli tím krásným koridorem (viz fotky), místní tam hráli nejčastěji nějakou karetní hru, starší ženy tam háčkovali a posléze prodávali své výrobky, všude vládla pohoda. Na konci průchodu jsme vyšli na takovém plácku, tam se mi pokoušel jeden z prodejců prodat tu kopací věc s pérkem- název netuším, nekupoval jsem, protože fakt netuším, jak bych ty pérka vezl. Ostrava- tak jsem si pojmenoval ztracenou dvojici a posléze toto oslovení převzal i zbytek autobusu, stále nikde nebyla, takže průvodkyně nekompromisně řekla, že jedeme a že až se ozvou, že za námi dojedou taxíkem. Jeli jsme kousek do prodejny s perlami- tam po chvíli zavolala Ostrava, Saly řekla taxikářovi, kam je má dovést a za chvíli tam byli.

V obchodě nám paní na úvod vylovila jednu perlorodku, kterou táta vybral, otevřela ji, čímž ji tedy zabila a drobnou perlu si táta mohl nechat za to, že tu perlorodku vybral… Jinak obchod pěkný, ženské byli určitě v sedmém nebi, mě to až tak nebralo, nicméně jsme mamce koupili přívěsek s perlou, ceny slušné, od cen opravdu pro každého až po ceny pro ty, které mají měsíční plat jako Řepka…

Pak už následovala cesta do Zakázaného města, na které jsem se moc těšil, jelikož naše průvodkyně byla pěkně zběhlá a byla velká kamarádka s naší Čínskou průvodkyní Saly, tak nám společně zařídily vjezd autobusem až téměř do jednoho ze vstupů, hned jsme ale dovnitř nešli, byl totiž čas se napapat Jídlo klasika, stůl pro deset lidí v salonku, rýže, maso, zelenina- viz fotky. K pití jako vždy, voda, pivo, cola, sprite- mimochodem jsem se za celou dobu v žádném z měst nesetkal u oběda s fantou

Po jídle jsme šli ke vchodu, tam táta od jednoho maníka koupil pěknou knížku o Zakázaném městě v přepočtu asi za 50,- Kč…
Pak už jsme šli dovnitř, procházeli jednotlivá nádvoří, jak uvidíte z fotek jsou to obrovské prostory, co mě akorát překvapilo byl bordel v kanálu- hlavně pet lahve, jak říkám, prasata jsou všude ve světě. Jinak jsem se ještě dneska nezmínil o počasí, bylo samozřejmě furt stejné, teplota okolo 35 stupňů, hrozná vlhkost, prostě prádelna. Časem jsme došli do bočních budov a zahrad, jedno z nich bylo i „venkovní“ sídlo panovníka, samozřejmě to bylo v těsném sousedství jeho paláce, kam si vodil svoje favoritky Líbilo se mi, že ať už to bylo tady nebo na kterékoli jiné památce, tak nijak nešponovali ceny za pití (jídlo nevím, v tom vedru jsem jenom pil ), takže i v Zakázaném městě jsem koupil Colu zhruba za 12 Kč,- a to ještě nebyla naše klasická 0,5l ale nějaká jejich speciální 0,66l a to si říkám, jak si ve škole kupuju 0,5l za „supr“ cenu 20,- Kč
Poté, co jsme vyšli ven ze Zakázaného města, jsme šli kousek pěšky do takové zapadlé ulice, kde jsme asi pět minut čekali na autobus, mezitím jsme byli skvělou atrakcí pro místní, kteří opravdu bělocha viděli maximálně tak z nějaké fotky.

Nicméně den ještě nebyl u konce a jelikož jsme si s tátou, jako většina lidí z autobusu koupily lístek na představení Kung-fu, tak jsme jeli do divadla, kde tato vystoupení probíhají. Divadlo bylo zrekonstruováno před pár lety speciálně pro toto vystoupení, které už mělo nějakou 2 tísice a něco reprízu. Představení bych hodnotil tak za 4/5, na to, že zase nejsem nějaký extra fanoušek kung-fu tak se mi to líbilo, mělo to pěknou hudbu a efekty a ti borci fakt uměli. Divadlo samo osobě pěkné, akorát obchod s tričky, cd a dvd byl hrozně drahý a ani se mi tam nic nelíbilo. Po vystoupení kdo chtěl a počkal si, tak se mohl vyfotit s představiteli té kung-fu show a ještě taková jedna věc co asi nikoho nebude zajímat… Před divadlem byl takový větší dvůr, kde se parkovalo, proč to píšu, líbilo se mi, že ať jsme přijeli k jakékoli hale, divadlu, opeře, restauraci… tak bylo vždy kde zaparkovat, prostě perfektně připraveni.

To byla ten den poslední zastávka, jeli jsme na hotel, tam jsme se navečeřeli a šli spát, protože nás zítra čekaly hrobky císařů a hlavně Velká Čínská zeď...

Vchod do parku Tiantan


Lidé se baví, tady tancují


Stěna ozvěn


Okolí Stěny ozvěn






Chrám modliteb


Východní zeď, kde už jsme se sami hledali...


...díky tomu jsme viděli takováto zákoutí


Skupinka ztracených + já za foťákem




Zmíněný koridor


Předváděčka perel


Obchod s perlami


Jídlo v restauraci před vchodem do Zakázaného města


Vchod do Zakázaného města


Zakázané město zevnitř














Vodní příkop, který vede okolo Zakázaného města


Východ/ vstup do Zakázaného města z další strany


Divadlo s kung-fu show


Takhle vypadá divadlo zevnitř

[tombac]

Konecne nejake jidlo.

[zennie]

Diky za vypraveni a za fotky A tesim se na pokracovani, uz dyl sem nikdo nic nenapsal.

Jinak k "Bude to znít divně- hlavně pro ty co říkají, že jet s cestovkou je ztráta času a peněz, ale opravdu jsme se ani chvíli nenudili" a "Dobrodruzi asi namítnou, že jezdit s cestovkou je drahé a zbytečné ale konkrétně u tohoto zájezdu toho rozhodně nelituji, protože tolik, kolik jsem toho za ty dva týdny viděl, bych sólo určitě neviděl, ale to jen tak na okraj".

Ja teda myslim, ze videl, jenze vetsine lidi by takova priprava/naplanovani zabila tolik casu, ze se jim radsi vyplati priplatit. A vicemene o tom to je Bud si zaridis vsechno sam (coz stoji dost usili) anebo jedes s cestovkou (to zase stoji penize). Ale hlavne s cestovkou byvaji programy dost narvane, takze jestli nekdo tvrdi, ze to je ztrata casu/nuda, tak to je podle me nesmysl S CK se podle me muzes pripravit o nektere zajimave zazitky (jako ruzna setkani s mistnimi), ale na druhou stranu ti to dost veci ulehci a ma to i dost svych vyhod. Takze myslim, ze kazdemu to, co mu vyhovuje... Trochu jinak to asi vnimam pote, co jsem sam pro CK zacal delat, ale od te doby vim, ze minimalne prave s nasi firmou bych nemel nejmensi problem nekam jet, prestoze s vyjimkou jedne lastminute dovolene v Recku jsem nikdy s zadnou CK nikde nebyl.

Jen tak ze zvedavosti, jaka byla skupina? Kolik lidi, vekove rozlozeni a tak? Nebyly treba nejake problemy nebo neshody?

[Folpa]

Díky za reakce

tombac: neboj, ještě něco s jídlem bude

zennie: naprosto s tebou souhlasím, co jsi napsal k cestovaní s cestovko nebo sólo. Jinak k lidem ze skupiny, jak je mým zvykem, trochu to rozepíšu...

Takže nás bylo 20 včetně paní průvodkyně. Co se týče věkového složení tak to bylo spíše starší osazenstvo i když nás pár mladších také bylo.

Byl jsem teda já a táta. Naproti nám seděli dvě paní, které se navzájem neznali- pražanda před důchodem, která prý byla v Číně potřetí, občas s námi někam nejela, měla kamarádku v Pekingu, jednoho dne se k ní šla najít a od té doby (zbývalo ještě dobrých 10 dní) měla solidní běhavku , druhá byla z Olomouce- máte zajímavý přízvuk - myslel jsem si od začátku, že je to učitelka a co myslíte? To víte, že byla s tou jsem se celý pobyt špičkoval, protože rozuměla fotbalu, ještě aby ne, když učí na nějaké sportovní škole. Pak tam byl pán se svými syny- jeden byl v pohodě, druhý byl nemluva a otec mi přišel jak kdy, občas se s ním dalo dobře bavit, jindy bych ho... Pak tam byla ta stará paní (82 let) se svojí dcerou- tak něco po čtyřítce, ta byla nejvíc v pohodě a docela jsme se vyblbli Zbytek už byli manželské dvojičky, obecně bych je charakterizoval, že pánové byli takoví puňťové, lépe se mi povídalo s jejich manželkami. Schválně, jestli dám dohromady všechny dvojice- zkusím. Jeden pár byli důchodci, on trochu mimo, manželka celkem ok. Pak tam byla dvojice něco po padesátce- upřímně jsem si myslel, že jsou odněkud "z venku" ale byli to Pražáci- také v pohodě, akorát se všemu divili- hlavně on, no každý jsme nějaký. Další dvojice byla něco po padesátce odněkud poblíž Brna, oba v pohodě. Pak tam byla již jednou zmíněná "Ostrava", opět byli oba v pohodě, ona víc, byla to taková správná mamina. Nakonec jsem si nechal speciální dvojku o které se ještě ve svém povídání časem zmíním protože to byl zážitek spíše v tom lepším slova smyslu. Byli to slováci, jemu se říkalo Rudi a jeho manželka nevím, přiznám se, že ze začátku mi moc neseděli, pak jsme je ale dostali do kupé a byla s nima sranda. Ona byla taková neutrální ale co on vyváděl

Takže abych to shrnul, průvodkyně jak už jsem dříve psal špičková- lepší jsem ještě nezažil a že už jsem měl hodně průvodců a skupina celkově také v pohodě, všichni chodili včas, nikdo neměl blbé kecy jako ti "inteligenti" v dokumentu Vítejte v KLDR- o tom se také později ještě zmíním, o KLDR jsem se bavil s průvodkyní, která byla opravdu všude a měli jsme velmi podobný názor na tuto zemi, případně cestování tam. Takže asi tak

[Lagardere]

Tak jak bude pokračování ?

[Folpa]

Tak jak bude pokračování ?

Pokračování bude a myslím, že se i zasmějete ale vidím to až na zítra nebo v pátek

[Folpa]

Omlouvám se, že mi trvalo pokračování tak dlouho, opravdu jsem teď moc nestíhal. Budu rád za jakékoli dotazy, debaty apod.
Tentokrát snad je více fotek.

4. část- Velká Čínská zeď (4.díl)

Čtvrtý den měla přijít na řadu Velká Čínská zeď a taky že přišla, tedy samozřejmě, já přišel za ní, na mě by se asi podívat nepřišla Ale na naše seznámení došlo až odpoledne…

Po snídani jsme vyjeli z Pekingu a po pár kilometrech jsme zastavili v jedné z mnoha výroben tak nějak všeho možného, pěkné ale jak už jsem říkal, tohle mě moc neužije, takže spíše věci tak nějak okolo, které by asi nikoho nenapadlo napsat, to jenom já musím psát o každé blbosti. Takže první věc, která mě zaujala, byla bouračka kousek před touto zastávkou, nic vážného, jenom do sebe ťukla dvě auta, ale důvod proč to píšu je ten, že to byla jediná bouračka, kterou jsem za celou dobu v Číně viděl. Druhá věc byl záchod v areálu továrny, osobně jsem tam nebyl ale táta potřeboval a když se vrátil, tak mi říkal, jakého
tam mají „suprového“ turka

Po této krátké zastávce jsme dojeli k další z mnoha památek, okecávám to úmyslně, protože se přiznám, že si prostě všechny názvy nepamatuju. Každopádně dole uvidíte fotky, u kterých se o tomto místě zmíním podrobněji. Na okraj jenom napíšu, že to bylo hezké, klidné místo, taková ulička, kterou snad mohlo mimo panovníka kráčet pouze pár vyvolených a celá cesta je lemována krásnými a zachovalými sochami, po kterých se může lézt, fotit, no prostě v Číně klasika, moc krásné místo. Když jsme to asi po hodině prošli (nešli jsme šnečím tempem, opravdu to bylo celkem dlouhé a samozřejmě každý fotil a natáčel), vyšli jsme u pár stánků, tam jsme zatím nic nenakupovali a šinuli si to k našemu autobusu, před kterým stála jedna z mnoha prodavaček ovoce a zeleniny.

Odtud jsme se vydali na další krásné místo (dneska slova chvály ode mě uslyšíte ještě často a to k hrobkám panovníků dynastie Ming. Samozřejmě jsme žádnou na vlastní oči neviděli, ty byly v kopci- v lese- kam se nemohlo ale i tak bylo na co koukat. Jak uvidíte na fotkách, klasika- velký prostor, levné občerstvení, slušné záchody. Bylo tam takové menší muzeum, hezky udělané, v tom areálu se šlo pořád tak říkajíc za nosem, nakonec jsme došli k vetší budově, kam se muselo vyšlapat několik schodů a tam se před člověkem rozprostřel krásný výhled na areál a v dálce se rýsující kopce.
Na parkovišti před areálem, jsme se poprvé setkali se „sběrači“ pet lahví. Většinou to byli starší lidé v otrhaných šatech, průvodkyně nám pak vysvětlila, že si tak přivydělávají. Za 10 pet lahví dostanou 1 yuan, ještě nedávno to prý bylo jenom za 7 lahví.

Odtud jsme se vydali do nedaleké restaurace, tam bylo zajímavé, že byli dva vchody, jeden pro Číňany a druhý pro cizince, pěkně tak říkávajíc od sebe. Jídlo klasika, stůl pro deset, chutný atd.

No sláva, odtud jsme se už opravdu vydali směr VČZ, ale říkal jsem si, jak to chtějí všechno stihnout? Bylo totiž už 14h, na zeď to bylo při dobré konstelaci hodinu ale spíše dvě, nakonec to byli opravdu spíše ty dvě. Chtěli jsme rovnou najet na dálnici ale ještě než jsme tam odbočili nás zastavila nějaká hlídka- určitě ne policajti, ale šéfovali to tam dobře. Řekli, že ať tam nejezdíme, že to tam úplně stojí, ať jedeme tam a tam, Mr. Magic se tvářil, že ví, tak ok. Jelo se dál, jeli jsme po místních okreskách, projížděli jsme vesnice- za tohle jsem byl rád, přeci jenom na to člověk jen tak nenarazí, až jsme se nakonec dostali na dohled dálnice, kde to opravdu solidně stálo. Takže jsme jeli dál po okresce, která teď už vedla souběžně s dálnicí až nám Mr. Magic oznámil, že už by asi bylo vhodné najet na dálnici. Takže jsme najeli a jak to vypadalo… Tří proudová silnice, z odstavného pruhu se stal automaticky čtvrtý a místy to jelo a za chvíli zase ne. Říkal jsem si, že asi nějaká bouračka nebo oprava silnice ale nic se nedělo, prostě chvíli to jelo a chvíli ne. Jeli jsme dál a najednou se vynořily první kousky zdi a krásné kopce. Chvíli nato jsme sjeli z dálnice k VČZ, prokličkovali přes parkoviště a jeli po okresce, která tam vedla. Jelikož jsme opět měli nějaké šmelo povolení, tak jsme mohli jet opravdu až na dohled VČZ, kam jezdí hlavně speciální autobusové linky- k těm jsem si teď vzpomněl, že to byla nějaká 8xx, která jezdila od rána do večera mezi Pekingem a VČZ, podle jízdního řádu asi jezdit nemohla a jelikož všechny byly nacpané, jak jen to šlo, tak nechápu, jak to člověk může minimálně dvě hodiny vydržet…

Takže jsme vystoupili konečně u VČZ okolo 16h, po necelých třech hodinách měl být odjezd. To jsem si říkal, že je málo, ale pravdou je, že to člověka slušně unaví. Prošli jsme branou, kterou mimochodem vedl při Olympijských hrách závod kol nebo marathon? Teď si přesně nevybavuji. Vyšli jsme pár schodů a jo, konečně jsem se dočkal a seznámil se s VČZ- asi to zní úchylně ale tohle mi nechte, samozřejmě jsem se těšil na Čínu a všechno v ní ale zeď pro mě dodnes z neznámého důvodu byla a je naprostá srdcovka Tady jsme už každý šel samozřejmě sólo. Mohli jsme se vydat do prava nebo do leva. Já i táta jsme se, nevím proč, dali do prava, řekli jsme si, že půjdeme kousek a když tak se pak dáme na druhou stranu, k tomu nakonec nedošlo ale aspoň se tam máme důvod jednou snad vrátit Takže jsme šli, místy byly schody, místy jenom prudký výšlap, samozřejmě všude fůra lidí. Tady mi snad poprvé a naposledy vadilo, jak čuměl jeden dědek. Nevím, jestli jsem to už psal ale táta s sebou měl hůl, ze které se šlo udělat sedátko, protože už není nejmladší, tak si rád občas odpočinul no a ten dědula- očividně vesničan, teď bych nerad případně urazil některé „naše“ vesničany, to kdybych měl rozebírat místní vesničany a vesničany v Číně, tak jsou to diametrální rozdíly- na tátu čučel jak jelen, klepal si na hlavu, no těžko se to popisuje, byl už od pohledu hnusnej, nevadí, jedeme dál. Jak jsme šli, tak jsme procházeli i různými strážními věži, tam občas v koutech byl cítit zápach od lidí co to asi nevydrželi do lesíka… každopádně v jedné z nich jsme narazili na prodejce takových těch kýčů pro turisty, no a jako správní turisti z daleka jsme si jednu blbůstku koupit museli. Byla to medaile s datem, obrázkem VČZ a vyrytým naším jménem, jako vzpomínka na to, že jsme byli na zdi. Tady jsme ušetřili na tom, že se s tátou jmenujeme stejně, takže nám stačila jedna medaile s jedním jménem. Šli jsme dál, cestou jsme narazili na nějakou bobovou dráhu, tu jsme vynechali, byla fronta a přeci jenom zeď je zeď. Jak jsme šli dál, tak počet lidí rapidně řídnul. Jeden škrpál mě pobavil, tam byli jednotlivé schody tak vysoko, že i já jsem měl co dělat je vyjít, zajímavý byl pak pohled na místní, kteří to opravdu se svým vzrůstem moc dávat nemohli a také že ne. Asi hodinu před srazem jsme se otočili a šli jsme pomalu zpátky. Chtěli jsme tam být dříve, protože jsme si chtěli ještě nakoupit místní trička a vůbec různé blbosti z VČZ.

Když jsme tedy slezli ze zdi, zamířili jsme si to na záchod- až vás to bude opravdu hodně otravovat, tak to napište a já o záchodech přestanu psát . Obecně, jak už jsem psal, jsou záchody na vysoké úrovni a ve velkém počtu a nepřestává mě udivovat, jak i na VČZ při takovém počtu lidí byli tak čisté.

Nyní bylo hlavním úkolem sehnat trička s motivem VČŽ a textem, že jsme vystoupali na zeď. Zkusili jsme kamenný krám, takže rovnou se ptám kočandy, za kolik? Jestli si dobře pamatuji, tak si řekla snad o stovku za jedno- blázen samozřejmě, takže jsem řekl, že ne. Ona, že už budou zavírat a že se určitě dohodneme. Samozřejmě jsme se nedohodli. Když jsem jí vysvětlil, že jí dám za dvě třička max 70 tak nechtěla. Nebyl jsem blbej a vždycky než jsme někam šli, jsem se zeptal průvodkyně, kolik zhruba co stojí. Za trička jsem měl dát okolo 50 (za 2 kusy). Takže jsme prošli opět branou vedoucí pod zdí a tady se ještě u toho zastavím, než se dozvíte, jak to dopadlo s tričky Tahle brána mohla být široká tak 4-5 metrů? Samozřejmě jí proudili na obou stranách chodci, kola, motorky… no a samozřejmě i auta, byl to solidní blázinec. Ale teď zpátky k tričkám… zkusili jsme krámek kousek od brány, který byl bokem, tak jsem si řekl, že by mohli být rádi za nějaký kšeft, samozřejmě u něj stálo asi pět prodavaček a ani jedna neměla co na práci. Tak klasika, zeptal jsem se za kolik. Řekla si ještě o víc než ta první. Já jsem řekl svojí klasiku, že vím, kolik zhruba co a jak. Na to řekla, že tohle je nějaký lepší matroš- jsem se fakt zasmál, takže jsme šli, ještě za námi šla několik metrů a asi 3x snížila cenu, nicméně pořád chtěla za dva kusy 150, když viděla, že fakt ne, tak to vzdala. Nakonec jak se říká, do třetice všeho dobrého jsme narazili už na solidnější obchod, nakonec jsem za dvě dal 80, trochu jsem přeplatil ale prodavačka byla milá a evidentně člověka nechtěla obrat o tolik, jako předchozí dvě. Venku jsme si ještě koupily od chlápka za 20 pěknou knížku o VČZ a od jedné holky magnetku.

Protože už bylo opravdu pozdě a bylo jasné, že dříve jak ve 22h se nedostaneme zpátky do hotelu (a to jsme měli ještě jet na jeden trh), tak už ráno nás průvodkyně varovala, že místo večeře v hotelu se najíme v KFC, jelikož opravdu nebyl čas, tak to vymyslela opravdu perfektně, zatímco na nás čekala, nechala dovézt (nevím kde bylo nejbližší KFC) jídlo pro 20 lidí do hotelu, kde jsme měli sraz. Každý vyfasoval pepsi, hranolky a nějaký kuřecí burger- chutnalo to úplně jako u nás.Takže poté jsme nasedli do autobusu a vydali se směr Peking. Na dálnici to jelo, i když aut bylo fůra, krajina byla v začínajícím šeru krásná a poslední zastávkou v tomto dlouhém dni měl být večerní trh s jídlem. Cestou tedy padali různé dotazy, jestli si tam člověk má něco dát a pokud ano, tak co… Všechno už si nepamatuji, ale vzpomínám si, že průvodkyně vychvalovala škorpióna.
Když jsme dojeli do Pekingu na ten trh, tak už byla opravdu tma ale trh byl hezky osvětlený, některá jídla vypadala dobře, jiná méně a všude to hezky vonělo, tedy až na pár míst, to jsem se pak průvodkyně ptal a říkala, že je to snad nějaký druh hada, to opravdu nechutně smrdělo. Tady jsme měli asi hodinu čas, na trhu jsem se s tátou moc nezdržel a místo toho jsme šli na velkou pěší třídu. Jak uvidíte na fotkách, většinou tam byly samé světové značky, vše krásně osvětlené. Prošli jsme ji celou, otočili jsme se a pomalu jsme šli zpátky k autobusu. Po asi 20ti minutách jsme se dostali na pokoj a to je pro tento dlouhý den všechno.

Následující den, jsme zůstávali v Pekingu, kde nás čekal Letní palác, sportoviště letní olympiády odkud mám opravdu hezký zážitek, návštěvu obchodního centra kde jsem zažil zajímavou kulturu nakupování a první mrakodrapy, které, jak jsem o pár dní zjistil, na ty Šanghajské zdaleka neměly...

[Folpa]

Bylo to moc dlouhé, tak jsem to musel rozdělit, takže tady jsou ještě fotky

V dílně


To je to, je vchod na to místo, jak si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje


Želva, který se sahalo na zadek, teď nevím, jestli pro štěstí nebo pro plodnost


Sochy lemující cestu






Trh na konci cesty (to zní dramaticky )


Hrobky panovníků dynastie Ming










Konečně moje VČZ




Pokladny a vstup






Tady jsem teda taky jednou já, aby si někdo nemyslel, že se stydim Jinak mi klidně holky napište PM


To když sejdete ze zdi kousek do divočiny


Krásně se vlní


Jedno z míst, kde lidé bojovali jak směrem nahorů tak i dolů


Myslím, že hlavně Lagy ocení kvalitu této fotky


Večer na trhu s jídlem


Peking večer


Nákupní třída


Harry Potter v Číně


Momentka z autobusu


A ještě je tu jedna bonusová... poznáte co je na fotce a proč tomu tak je? Uznávám, že když člověk neví, kam má koukat, tak je to těžké, napovím, že se to týká plodů na stromě...

[Lagardere]

Pěkné. Ta cesta se jmenuje posvátná, vedla k hrobkám a říkalo se jí i cesta duchů, jelikož po ní nesměl nikdo jít jen pohřební průvod s císařem.

[Gogo]

Tak pruvodkyne vypada opravdu dost schopne.
A VCZ jeste vic! :-)

Jo a to na tech stromech jsou jabka v pytlikach?
Ryu Jinovi to v Call of the Country moc navlikat neslo

[Folpa]

Pěkné. Ta cesta se jmenuje posvátná, vedla k hrobkám a říkalo se jí i cesta duchů, jelikož po ní nesměl nikdo jít jen pohřební průvod s císařem.

Díky, za upřesnění když to napíšeš, tak si vzpomenu, jinak lovit názvy v hlavě to není pro mě

Tak pruvodkyne vypada opravdu dost schopne.
A VCZ jeste vic! :-)

Jo a to na tech stromech jsou jabka v pytlikach?
Ryu Jinovi to v Call of the Country moc navlikat neslo

Tak jsem myslel, že to nikdo neuhádne a ty hned napoprvé

Nevím jestli to byla jablka, ale takhle se tam balilo jakékoli ovoce.

O víkendu přidám další díl

[Gogo]

Fakt???
No ja se z tech serialu ucim spoustu zajimavych veci...

[zennie]

Znovu diky, az ted jsem se stihl dostat k novym postum a rad jsem si je precetl, jen tak dal

[Folpa]

Část 5- Peking (5. den)

Takže další den jsme začali docela dlouhým přejezdem přes Peking (mohlo to být něco okolo hodiny) do Letního paláce, nebylo to ani moc kvůli kolonám, jako opravdu kvůli dálce. Každopádně nás autobus vysadil kousek od vchodu a cestou jsme tak viděli relaxující řidiče ostatních autobusů, kteří si na chodníku v klídku rozložili lehátko nebo sedačku a k mému údivu si tam i někteří v klídku chrupkali. To už jsme se ale dostali ke vchodu, který vypadal opravdu nenápadně a vůbec to nenaznačovalo ten slavný Letní palác, každopádně to byla jenom moje mýlka a jakmile jsme uvnitř popošli pár metrů, tak se zahrada ukázala v celé své kráse. Hned jak jsme si našli trochu místa pro naši skupinu, tak průvodkyně vybrala peníze od těch, kteří měli zájem navštívit Pekingskou operu, no co, člověk není v Číně každý den, tak proč ne, takže jsme si vzali dva lupeny a program na dnešní večer jsme tak měli. Jinak prvního jsem si asi všiml opět toho obrovského prostoru a krásných všudypřítomných leknínů, samozřejmě už takhle ráno tam bylo narváno a aby toho nebylo málo, hned při jedné z prvních zastávek s naší průvodkyní jsme si všimli, že tam před jednou budovou čistí prostor policie a vojáci a že brzy určitě přijde nějaká delegace, že je to tady téměř na denním pořádku. Ještě než jsme odtamtud utekli, abychom se pak nezasekli a nemohli kvůli delegaci dál, si mě odchytly dvě staré- a když tady říkám staré, tak myslím opravdu staré, uvidíte na fotkách- paní se svými vnuky, mimochodem poprvé co si mě takhle někdo v Číně odchytl, že chce fotku s bělochem, tak samozřejmě v pohodě, vyfotili se semnou a na oplátku jsem se pak ještě nechal vyfotit s nimi, mým foťákem- tak jsem to dělal vždycky, takže mám slušnou sbírku fotek s místními, nejlepší byly ty roštěnky na výletě v poslední den ale to samozřejmě předbíhám. Do dneška akorát nevím, jestli z toho, že jsem se s těmi babičkami vyfotil, měli větší vánoce ony nebo lidi z naší skupiny, možná bych si vsadil na naši skupinu. Každopádně jsme pak šli za naší průvodkyní, která mě stále nepřestávala udivovat, jak je ve všem zběhlá, suverénně jsme unikli té delegaci, na kterou jsme narazili až za nějakou dobu a nijak nás to naštěstí neomezilo. Horší to bylo na jednom úzkém úseku, kde se lidé snažili dostat z jedné strany na druhou, na fotkách opět uvidíte. Nakonec jsme došli ke známé Mramorové lodi císařovny, která je z roku 1888. Zde jsme si koupili od nějaké tulačky pohledy (7 ks za 5 juanů) převážně s motivy památek z Letního paláce. Odtud jsme se pomalu vydali k východu, kde nás čekal autobus, cestou sem tam někdo nabízel nějaké suvenýry.

Dál bylo v plánu se jet podívat na Olympijská sportoviště, což se mi samozřejmě moc zamlouvalo. Akorát to trvalo o trochu déle než bylo v plánu, protože jsme chytli slušnou zácpu ale opět náš mr. Magic dělal co mohl a nakonec jsme tam dojeli. Zaparkovali jsme na parkovišti, od kterého bylo krásně vidět Ptačí hnízdo ale i tak bylo jasné, že než tam dojdeme, tak to chvilku potrvá. To ale vůbec nevadilo. Nepršelo a nějak jsme si na místní podnebí už zvykli, takže jsme vyrazili. Cestou samozřejmě různi prodejci ale s velmi podobným a omezeným výběrem zboží- draci a taková natahovací letadýlka, na ty draky se koukalo pěkně, hlavně na jeden, který byl až neuvěřitelně vysoko, netroufám si ani tipovat, jak moc. Když jsme se přiblížili, tak tam byly takové stany a v nich bezpečnostní rámy a pásy na tašky, žádná buzerace, všude úsměv, fronty se netvořily, protože to šlo pěkně rychle. Hned za tímto vchodem se všude vynořily postavičky, hádejte čeho… Připadal jsem si jako v Disneylandu, všude samý Mickey Mouse, Kačer Donald a další, do dneška nechápu, co to mělo znamenat i když pravdou je, že dětem se to líbilo. Nejdříve jsme se šli podívat na Ptačí Hnízdo, které je opravdu monstrózní, než jsme ale došli k němu, tak jsme si na chvíli sedli na takové zajímavé sedačky, které vypadají spíše jako zábradlí ale jsou velmi pohodlné. Takže jsme tak seděli a najednou vidím, jak k nám letí ten natahovací vrtulníček, jenže co se nestalo, vlétl do stromu, který byl hned za námi a tam zůstal. Prodejce ho zkusil sundat, ale neměl nárok i na mě by byl vysoko, tak mu táta nabídl, že mu půjčí svojí hůl a ať to stáhne, prodavač na to, že ne, ať to zkusím já, tak jsem tak chvíli s holí nad hlavou skákal jak blb až se mi ho podařilo shodit- samozřejmě máme natočeno. Tak mu to letadýlko podávám a on že ho nechce, že je za odměnu moje a ještě se u toho klaněl a usmíval se, nevím, jestli se bál, že kdyby ho šel shazovat on, že by na něj vyjel nějaký policajt, fakt nevím, každopádně sranda a tím pádem i zážitek to byl dobrý. Hned naproti Hnízdu je plavecký areál, taková ta modrá kostka. Udělali jsme několik fotek a pomalu se vydali zase nazpátek, letadýlko jsme cestou dali nějakému malému číňánkovi, kterého chtěl jeho táta vyfotit spolu s mámou, ale ten prcek pořád koukal na nás. Když jsme došli k autobusu, tak si i náš řidič vytáhl svoje sedátko a čekal na ostatní ale protože to bylo opravdu takové hodně obyčejné sedátko, tak mu táta ukázal, co je ta jeho hůl zač, řidičovi se to moc zalíbilo a hned si to musel vyzkoušet, od té doby tvrdím, že pokud to do té doby v Číně neznali, tak již dnes to tam vyrábí sériově.

Odtud jsme měli namířeno do jednoho obchoďáku, kde to byla opravdu šílenost a protože nám bylo řečeno, že do konce našeho pobytu navštívíme ještě lepší, tak jsme se na to vykašlali a šli jsme se podívat po okolí. Viděli jsme takové zajímavé bludiště známých značkových obchodů ale jakmile člověk vyšel z tohoto komplexu, tak viděl obyčejné baráky, moc pěkný kontrast. Na druhé straně rušné ulice jsme uviděli do té doby nejvyšší budovy, co jsme zatím v Číně viděli. Samozřejmě hlavně pak v Šanghaji byly ty mega, takže jsme se tam šli podívat. Byl to asi nějaký kancelářský komplex ale moc vkusný. Další věc co mě zaujala, byla ta, že chvíli předtím trochu sprchlo (zrovna jsme jeli v autobuse), takže sem tam byla nějaká louže. To ale okamžitě nastoupila „utírací“ četa a velkými smetáky tu vodu likvidovala, opravdu neuvěřitelný. Tentokrát mi došla baterka ve foťáku ale naštěstí to bylo v momentě, kdy jsem měl vyfoceno vše co jsem chtěl a na večerní Pekingskou operu byl připravený náš druhý foťák.

Po této zastávce jsme se už vrátili do hotelu na večeři a poté vyrazili do jiného nedalekého hotelu, který byl od našeho vzdálen asi deset minut chůze. Šlo nás myslím osm a jedna paní co se moc nedružila si vzala taxíka, trochu mrholilo, byla samozřejmě už tma, lidí tak normálně ale i tak jsem se cítil v naprostém bezpečí. Když jsme došli do hotelu, našli jsme sál, kde mělo být vystoupení, bylo jedno, kde si sedneme. Jediné rozdělení bylo na dražší a levnější lístky. Levnější jsme měli my, takže klasické divadelní sedačky. Dražší byly normální židle u stolů, kde podávali čaj… Jinak se po celou dobu představení mohlo natáčet i fotit (bez blesku), takže jsem pár fotek udělal, ale žádný zázrak z toho nevyšel. Představení trvalo asi dvě hodiny, přestávka nebyla, jestli si dobře pamatuji, tak představení bylo jakoby rozdělené na 3 části. V první a druhé se mluvilo- tedy tak nějak to znělo, byly to strašně táhlé zvuky. To že to bylo opravdu táhlé dokazuje fakt, že na světelné tabuli, která byla kousek od pódia a kde šel text anglicky se třeba minutu nepohnul. Druhá scéna byla nejlepší, to bylo asi půlhodinové vystoupení dvou borců, kteří představovali pána a sluhu, který se ho snažil zabít, jenže byla tma a pořád se sobě vyhýbali a dělali u toho perfektní kreace. Celkově bych to už znovu vidět nemusel ale jednou to za zkouknutí určitě stojí. Zpátky do hotelu jsme šli opět pěšky a pár metrů před naším cílem nás v Číně chytil poprvé a naposledy slušný slejvák ale to nevadilo a už jsme se těšili na další den, kdy bylo v plánu navštívit náměstí Nebeského klidu, svatyni Lama a místo s tradičním Čínským léčením a hlavně pak přesun na vlakové nádraží, protože jsme již opouštěli Peking a měli namířeno do Si-anu…

Cestou do Letního paláce


Hned za vchodem do Letního paláce




Taková momentka...




Zmiňované babičky...


Supr mačkanice


Místo, kde jsme podruhé narazili na "hrozící" delegaci


Mramorová loď




Ptačí hnízdo


Plavecký Olympijský areál


Nákupní třída


Hned za nákupní třídou...


Netuším co to tam dělalo a vlastně ani nevím, proč jsem to fotil a už vůbec nevím, proč to sem dávám