IPB

Vítejte, návštěvníku ( Přihlásit | Registrovat )

 
Reply to this topicStart new topic
> Kambodža, 2010
zennie
příspěvek 24.2 2011 - 03:21
Příspěvek: #1





Guests








Náhle jsem dostal chuť něco sepsat, tak hurá do toho, než zase začne semestr naplno a nebudu mít čas na nic smile.gif Tentokrát se podíváme do Kambodži, ve které jsem však strávil jen pár dní na své rychlé poznávací cestě po jihovýchodní Asii. V první části budu asi hodně kopírovat cestopis aqualunga, který se zde objevil už téměř před čtyřmi lety.

Můj cestopis taktéž začíná v Bangkoku, což je pro cesty do Kambodži obvykle nejsnazší a nejlevnější výchozí bod. Stejně jako aqualung jsem také zvolil přesun ranním vlakem. Kromě toho je možnost cestovat častými busy (člověk si ale musí dát pozor na podvodné podniky, co cestu natahujou na celý den, nutí lidi si koupit dražší vízum atd atd.), což je o něco dražší, ale přece jen cesta vlakem mi přišla atmosféričtější a zajímavější. Vlaky z Bangkoku do hraničního městečka Aranyaprathet vyjíždějí dvakrát denně, a to v 5:30 a pak myslím v 12:30 (což už nepřipadá v úvahu, jelikož večer jsou hranice většinou zavřené, a i když ne, tak zdržovat se v pohraničním Poipetu na kambodžské straně taky není nejlepší nápad). Cesta je dlouhá asi 280 kilometrů a za jízdenku ve třetí třídě (jiné vagony nejedou) si thajské dráhy účtujou sympatických 48 bahtů, což je v přepočtu něco okolo 25 korun smile.gif


Nádraží Hualamphong v Bangkoku v 5:30 ráno. Na něj jsem se v tuhle dobu mohl dostat jen taxíkem, bohužel jsem při smlouvání ceny zaváhal a byl jsem oškubán (ještě jsem nebyl zvyklý, později už jsem si dával o dost větší pozor wink.gif ).


Prodavač kafe, který chodil po vagonu, než se vlak rozjel. Normálně kafe téměř nepiju, ale za 10 bahtů jsem si na zkoušku dal smile.gif


Umývání vlaku před výjezdem


Dva členové thajské rodinky, se kterou jsem seděl. Kluk uměl pár slov anglicky, tak se mě dokázal vyptat kam jedu, ale o moc víc jsme se nedomluvili.


Nějaké nádražíčko po cestě


Dveře vlaku se nezavírají, většinou někdo sedí na schodech a kouří.


Druhá část zmiňované rodinky




Tuhle fotku házím jen proto, že jsem si teď všiml, že aqualung přesně tuhle ceduli (akorát z trochu jiného úhlu) taky vyfotil biggrin.gif


Konečná - městečko Aranyaprathet, které se nachází asi 8 km od hranic s Kambodžou.


Samozřejmě už zde čeká armáda tuktuků, kteří jsou žhaví odvézt cizince na hranici.

O pozemním hraničním přechodu Aranyaprathet-Poipet jsem toho hodně před cestou slyšel, především tedy negativní věci. Pastí na neopatrné turisty je tu víc než dost. Proto jsem chtěl být hodně opatrný a stejně mi to ve výsledku tolik nepomohlo smile.gif Hlavní zásek byl v mém případě právě onen tuktuk. Měl jsem načteno, že jednotlivce by měl svézt za 50 až 70 bahtů. Já se však chytl oné rodinky. Ten kluk, co uměl pár slov anglicky, mi na dotaz, jestli jedou do Kambodži, říkal, že jo, tak jsem myslel, že pojedu s nima. Tím líp, nacpalo se nás do tuktuku 6, čekal jsem, že to bude za zlomek ceny. První problém následoval asi po deseti minutách, kdy jsme zastavili u kambodžského konzulátu s tím, že si tam musím vyřídit vízum. Tady na to jsem byl připravený, věděl jsem, že tohle dělají právě ty busy z Bangkoku, že nutí turisty kupovat vízum na konzulátu. Vízum je tam asi o tři čtvrtiny dražší než na hranici, kde se přímo vydává, a samozřejmě tučnou provizi má dostat řidič, který na konzulát turistu doveze. Cpali mi přímo do tuktuku formulář, což jsem odmítal, že si ho zařídím na hranici. Jenomže naháněči samozřejmě ukecali moji rodinku, že vízum na hranici se nedává, takže jsem se musel snažit jim to nějak vysvětlit. Ve výsledku jsem se cítil strašně blbě, protože rodinka jednala tak, že se mi snažila pomoct, což já jsem odmítal, jelikož jsem věděl, že jim naháněči nakecali obvyklé kecy (že vízum na hranicích už se nevydává apod., bla bla). Asi po pěti minutách jsem je všechny konečně dokázal přesvědčit, že od nich nic nekoupím a jeli jsme směr hranice. Tedy alespoň to jsem si myslel. Avšak rodinka vystoupila na nějakém tržišti, rozloučila se, zaplatila a nechala mě v tuktuku samotného. Což byla docela blbá situace. Kdybych věděl, že hranice jsou asi jen o 500 m vedle (to jsem v tu chvíli netušil), tak vystoupím s nimi a dojdu pěšky. Tak mě tam dovezl a naráz po mě chtěl 80 bahtů. Bohužel mi nezbývalo nic než mu je dát. Je mi jasné, že o ceně se smlouvá předem, ale myslel jsem, že to zařizuje rodinka a po jejím náhlém vystoupení bylo pozdě něco domlouvat. A koneckonců, jak byla rodinka sympatická, vůbec bych se nedivil, kdyby mu byli zaplatili i za mě, ale holt tuktukář si potřeboval na něčem nahnat alespoň část té provize, kterou za mě na konzulátě nedostal smile.gif

Přechod hranic je docela v pohodě, zabere zhruba tu hodinku času. Vízum jsem vyřídil samozřejmě právě na hranicích, to samo o sobě trvá asi 10 minut a stojí 20 amerických dolarů. Hnedka po získání víza mě chytl nějaký chlapík, že musím vyplnit něco ohledně avian flu, nejdřív jsem ho ignoroval (protože další trik, o kterém jsem se dočetl, měl být, že někdo chtěl prachy za vyplnění formuláře o SARS, a to i pár let po skončení jejího výskytu), až když říkal, že to je free, tak jsem tam šel, asi to byl opravdu povinný proces, vyplnil jsem země, které jsem v poslední době navštívil, jestli mám nějaké příznaky, prošel jsem přes termokameru a bylo to. Chlapík si mě však chytl hned venku a pořád mi něco vyprávěl (ve stylu, že mě učil, jak khmersky pozdravit a poděkovat, což si kupodivu dodnes pamatuju smile.gif ) a vyptával se mě, nevěděl jsem, o co mu jde, vyplňoval jsem ještě asi dva formuláře a vždycky mi něco k tomu říkal (a i o takových expertech, co "pomůžou" vyplnit formulář a pak za to chtějí prachy, jsem slyšel), tak jsem pořád měl trochu strach, co chystá. U samotného vstupu do Kambodži (kde se mi ještě podařilo potkat dva Čechy smile.gif ) mi radil, kam jít na bus, tak jsem mu řekl, že jedu taxi, že to nějak sám zvládnu a rozloučil jsem se s ním.


Kambodžská hranice


Chlapík

Poděkovali:
--------------------
Lagardere,tombac,hunty,Yagami Light,Ryou,
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 24.2 2011 - 03:25
Příspěvek: #2





Guests







Nakonec jsem se tedy ocitl na druhé straně bez zásadnějších problémů. Teď jsem řešil to, jak se dostat do Siem Reapu, což je městečko sloužící jako základna pro navštívení angkorských chrámů, hlavní atrakce Kambodži. Siem Reap je od hranic vzdálený asi 150 kilometrů. Dá se prý jet busem, nebo domluveným taxíkem, který když se naplní, tak je dokonce o něco málo levnější než bus a hlavně také rychlejší, s menším rizikem, že mi někdo vykrade/ukradne krosnu v zavazadlovém prostoru busu. Moje představa byla taková, že na hranicích pár cizinců nachytám a domluvím se s nimi. Bohužel hned za hranicemi nebylo naprosto nic, kromě pár nahaněčů do shuttle busů mířících na autobusové nádraží do Poipetu. Asi 15 minut jsem čekal na ty dva Čechy, kteří však v době, kdy jsem je potkal, neměli vízum, tak jim to asi trvalo ještě dýl, tak jsem si řekl, že prostě pojedu. V tom okamžiku se o mě nahaněči začli přetahovat a náhle se opět od někud z neznáma zjevil chlapík, o kterém jsem před chvílí psal, takže mi došlo, o co mu šlo. No co, vlezl jsem do jeho busu v naději, že mě odveze někam do města, kde budou cizinci a toho taxíka seženu. Dojeli jsme však na nějaké zapadlé nádraží, kde nabízeli jen busy, přičemž nejdřívější spoj odjížděl asi za dvě hodiny. Cizinců tam bylo asi 10 (a dalších 10 průběžně přijelo), nicméně většina mířila do Battambangu (druhé největší město v Kambodži), do Siem Reapu jeli jen asi dva lidi, kteří už však měli koupený lístek na "bus". Asi po dvaceti minutách mi řekli, že nějaký bus za chvíli přijede, tak jsem rezignoval a šel si koupit lístek za 9 dolarů (což nebyla nijak přemrštěná cena, podle toho, co jsem slyšel) a už nás hnali do nějakého auta pro asi 10 lidí.


Hned po přechodu hranice. Takováto vozítka tvořila velkou část provozu.


Z busu


Oproti Thajsku bylo jednoznačně vidět, že na silnicích panuje chaos, každý si dělá co chce. Základem je hlavně často troubit (i když na arabský svět to asi nemá).


Místní pivko

Cesta do Siem Reapu trvala asi dvě a půl hodiny. Tento úsek cesty byl vždy neblaze proslulý, znovu odkážu na aqualungův cestopis, kde ho sám popisuje smile.gif Cesta byla vždy v otřesném stavu, nebyla asfaltovaná (což teda není většina cest v Kambodži), byť to byl zásadní silniční tah. V Lonely Planet se dokonce psalo něco o tom, že se šeptá o úplatcích nejmenované letecké společnosti (mající monopol na trase Bangkok-Siem Reap), aby silnice nebyla dostavěna smile.gif Protože v tomhle otřesném stavu byla dlouho. Nová asfaltová cesta se otevřela myslím v dubnu roku 2009 a potřebný čas na trasu Poipet-Siem Reap klesl zhruba na polovinu.


Pár fotek z okna za jízdy












Ty náklady mi přišly docela srandovní smile.gif




Zhruba v půlce cesty, v blízkosti městečka Sisophon, jsme zastavili na krátkou pauzu na jídlo a pití.


Tenhle kluk ode mně chtěl české peníze (dal jsem mu asi dvacku), že sbírá cizí mince. Po návratu do ČR jsem si neměl čím koupit lístek na pražskou MHD, protože jsem všechny drobné takto rozdal, chtělo je po mně strašně moc lidí smile.gif


Za dolar jsem koupil nějaké sladké pečivo na ochutnání (ale moc mi to nejelo, tak jsem toho většinu o pár dní později vyhodil).




Asi půl hodiny po výjezdu z Poipetu jsem si všiml, že týpek sedící za mnou má jmenovku z nějakého hotelu, takže jsem čekal, že nás budou nutit někde u nich přenocovat. Fakt, že nás nakonec u nějakého hotelu vyklopili, ale čekal jsem větší nátlak; když jsem mu řekl, že už nějaké ubytování mám, tak nás nijak neprudili, akorát vnucovali hotelový tuktuk, což se mi nechtělo, tak jsme (s jedním kolegou, co jel s náma) vyšli za roh, kde jsme si chytli jiného. Ubytování jsem měl vyhlídnuté, ale bylo na druhé straně Siem Reapu, což je sice docela malé městečko, ale po vstávání ve 4 a všech těch starostech už se mi nechtělo moc s krosnou chodit pěšky.


Ubytování se vyplatilo, jak obvykle na cestách spávám v nejlevnějších sdílených noclehárnách, tak při místních cenách mě nijak netrápilo si připlatit něco málo za kvalitní ensuite single room, která mě tu vyšla asi na 5 USD.


V uličce, kde jsem bydlel. Postranní silnice už nevypadaly zdaleka tak pěkně jako hlavní tah od hranic.



To by pro úvod stačilo, dneska končím, snad zase někdy najdu čas pokračovat smile.gif
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 21.3 2011 - 03:54
Příspěvek: #3





Guests







Po příjezdu do Siem Reapu jsem si chvíli odpočinul a chystal si trochu projít město. Původně jsem uvažoval o návštěvě muzea nášlapných min, avšak jsem zjistil, že se nedávno přestěhovalo asi 20 km od města a nevyplatilo by se mi tam tuktukem jezdit. Na doporučení majitele hostelu jsem se rozhodl se vypravit na výhled na západ slunce nad chrámem Angkor Wat, kam jsem naopak původně plánoval jet druhý den ráno na východ slunce. Nicméně jsem nevěděl, že když si vstupenku do archeologického areálu koupím po páté hodině večerní, platí mi až na zítra, ale zdarma se můžu ještě jet podívat na západ slunce. Vstupenka na jeden den stojí 20 USD, ve srovnání s jinými vstupy v JV Asii je to opravdu hodně, nicméně když se na to dívám zpětně, vidím, že naopak svým významem ve světovém kontextu je to naopak velice málo, ve srovnání, co vybírají za vstupy v památkách v Evropě. Pro cestu k Angkor Watu jsem nejprve uvažoval o půjčení kola, ale všude už se zavíralo, tak jsem chytl tuktuk za 6 USD.


Siem Reap








Po příjezdu k Angkor Watu






Bohužel se zrovna opravoval




Z druhé strany. Angkor Wat jsem proletěl jen narychlo, protože jsem chtěl hlavně rozumně vidět ten západ slunce, navíc se stejně hned po západu chrám zavíral. Bohužel Angkor Wat je celý orientovaný směrem na západ, tudíž při západu slunce zde nic extra vidět nejde. Východ by byl zajímavější.








Děti prodávající pohledy, náramky a další blbosti byly všudypřítomné. Věřím, že na turistech zde můžou nahrabat spoustu peněz, na druhou stranu, našly se i takové, co vypadaly opravdu hodně chudě.


Večeře po návratu do Siem Reapu. Místo jídla u stánku jsem se rozhodl zajít do restaurace, kterou mi opět doporučili na hostelu, kvůli tomu, že byla dobrá, levná (na místní poměry teda ne, ale na středoevropské rozhodně a v tu chvíli jsem měl hlad a bylo mi to docela jedno) a hlavně měla anglické menu, takže jsem si aspoň mohl vybrat, co budu jíst smile.gif Objednal jsem si pár jídel, byly ale mnohem větší, než jsem očekával, takže jsem se teda pěkně přežral. Omáčka z mletého masa.


Salát z banánových květů a krevet


Khmerská polévka - z citronu, máty, citronové trávy, česneku a kuřecího masa. Na tu jsem byl obzvláště zvědavý, ve výsledku mi vůbec nechutnala. Po dojezení toho všeho jsem měl problém se hnout, načež mi ještě jako pozornost podniku donesli kus ananasu smile.gif
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 21.3 2011 - 03:55
Příspěvek: #4





Guests







Druhý den jsem plány s východem slunce vzdal, jelikož jsem byl za poslední dny šíleně unavený a chtěl jsem se trochu vyspat, tak jsem na doporučení vyrážel z hostelu až někdy v 8. Domluvil jsem se řidiče tuktuku přímo od hotelu, jeho cena byla ani ne poloviční oproti té, co nabízeli na ulici, a to 15 USD za Grand Circuit, což považuju za rozumné.

Grand Circuit je delší ze dvou běžně nabízených variant programu stavěných na jeden celý den (samozřejmě se dá nasmlouvat v případě zájmu cokoli). Já si k němu ještě za drobný příplatek domluvil návštěvu muzea nášlapných min, které se nachází asi 10 km od jednoho z chrámů (tzn. o kus blíž než ze Siem Reapu a bylo by zbytečně drahé jezdit zvlášť). Celý můj okruh i se zajížďkou k muzeu (vpravo nahoře) měl něco okolo 70 km:




V Kambodži jsem často potkával na ulicích stánky, v nichž měli vystaveny desítky lahví s neznámým obsahem. Až když mi můj řidič řekl, že se musí zastavit pro benzin, mi došlo, co se v oněch stáncích prodává.


Naším prvním cílem byl areál Angkor Thom a chrám Bayon.




Po vstupu do města Angkor Thom jsem zahlídl dav opic (a dětí, které prodávaly turistům trsy banánů, aby je dali opicím biggrin.gif), tak jsem zastavil a vznikla tahle, moje oblíbená fotka smile.gif




Bayon - chrám 216 tváří. Teď se předem omlouvám, že k jednotlivým chrámům žádný výklad uvádět nebudu, především z důvodu, že si z toho už moc nepamatuju (a na dějiny jsem nikdy nebyl). Případní zájemci snadno dohledají na netu smile.gif












Snídaně


Před jídlem zase přišly děti a začaly prudit s náramky a pohledy. A docela vytrvale, zkoušely na mě takové věci, jako že když uhádnou hlavní město ČR, tak si prý u nich budu muset něco koupit smile.gif Což jsem jaksi odmítl, načež se začly ptát mě, jestli vím, jaké je hlavní město Madagaskaru a Burkina Faso. A obojí správně věděly, takže Prahu by věděly rozhodně. No já vypadl až na otázce na britského premiéra (no aspoň si to doteď pamatuju smile.gif ). Po tom, co jsem dojedl, přišly prudit zase, nakonec jsem si od nich koupil na památku dva magnety, které jsem nejdřív neviděl, že prodávají, a na rozdíl od těch náramků to nebyl hnusný nepotřebný kýč.


Chrám Baphuon






U Sloní terasy. Vyfotit fotku bez davu turistů v těchto místech se občas zdá nemožné.








...ale když člověk zdrhne od hlavních chrámů, hned je to lepší smile.gif










Zapadlý chrám Preah Palilay
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 21.3 2011 - 03:55
Příspěvek: #5





Guests








Po výjezdu z Angkor Thomu jsme směřovali k chrámu Preah Khan. Na těchto sochách je vidět, že velká část památek byla poničena, především za Rudých Khmerů, kdy byla mimo jiné intenzivně zaminována.


Hudebníci. V celém areálu jsem potkal několik skupin, většinou v nich hraje jeden nebo víc zmrzačených lidí. Vzhledem k tomu, jak je dodnes Kambodža zaminována, bohužel není nic zvláštního potkat tímto způsobem zmrzačené lidi. Hráli krásně.


Preah Khan


















Další z dětí. Většinou jsem si u nich (resp. u jejich příbuzných, kteří měli vždycky někde poblíž stánek) koupil aspoň pití, protože množství, co jsem si vzal s sebou, mi silně nedostačovalo. A když jsem si kupoval pití, skoro vždy mi jako první vnucovali Colu (přestože měli spoustu skvělých místních nápojů). To jako lidi ze západu, co jezdí do Kambodži, si tam běžně dávají zrovna Colu? :|


Pohoda u chrámu Preah Neak Pean, kam jsme se přesunuli dále.


Chrám sestává z jednoho centrálního bazénu a čtyř dalších okolo.






Chrám Ta Som




O něco později jsme dojeli k chrámu Eastern Mebon, ten se nachází v oblasti Eastern Baray (viz mapu výše). Eastern a Western Baray jsou ohromné vodní nádrže (eastern už je dneska ale úplně vyschlý. Ohromné - cca 7 x 1.5 km, hluboká zhruba 4 metry a hloubená ručně. Původní význam dnes není objasněn.








Po cestě do muzea, o kterém napíšu zase příště smile.gif
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 9.5 2011 - 01:48
Příspěvek: #6





Guests









V dřívějších postech jsem zmínil, že Kambodža dodnes trpí obrovským problémem, kterým je velké množství aktivních min, jež byly nastraženy za vlády Rudých Khmerů. Nedaleko Siem Reapu se nachází muzeum věnované právě tomuto. Muzeum založil člověk, který si říká Aki Ra a ve svém dětství (v 10-13 letech) jakožto voják pro Rudé Khmery tisíce min nastražil. Po jejich pádu si naopak uvědomil, co napáchal a začal se aktivně angažovat v odstraňování min, s čímž začal úplně sám za použití primitivních nástrojů. Později založil organizaci, která dodnes miny odstraňuje, a také muzeum, kde jsou vystaveny deaktivované miny, je vyprávěn jeho životní příběh a v neposlední řadě se zde také stará o 29 dětí, z nichž část byla právě minou zraněna. Jelikož nášlapné miny nemají za úkol člověka zabít, ale pouze zmrzačit (je totiž nákladnější a složitější se postarat o zmrzačeného než pohřbít mrtvého), tak je bohužel v Kambodži dodnes naprosto běžné potkat lidi bez nohy a podobně. Odhaduje se, že v Kambodži se dnes stále nachází 3-6 milionů nášlapných min, především ve venkovských oblastech. Minová pole nebyla při tvorbě mapována, takže většina jich je objevena tím, že na ni někdo vkročí. Dodnes v Kambodži ročně na následky explozí min umírají stovky lidí. Také se říká, že než všechny miny z Kambodže zmizí, to bude při použití současných technologií trvat asi sto let. Celý příběh je detailně popsán v muzeu a je velice smutný.


Některé fotky přikládám spíš jen pro ukázku toho, co je v muzeu ke čtení, texty jsou v tomhle rozlišení asi nečitelné, ale kdyby někoho konkrétní texty zajímaly, můžu poskytnout ve vyšším rozlišení.








Ukázka minového pole




Podobné cedule nejsou na kambodžském venkově žádnou vzácností.






Deaktivované miny


Mnoho min má pod sebou ještě nastraženou past, která má za úkol minu odpálit v případě pokusu o deaktivaci.








Životní příběhy dětí žijících v muzeu





Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 1.6 2011 - 15:56
Příspěvek: #7





Guests







Dnes jen pár posledních fotek z chrámů smile.gif


Chrám Pre Rup




Po příjezdu z jednomu k nejznámějších chrámů, Ta Prohm. Známý je především proto, že se o něj nikdo nestaral, až zarostl džunglí.














A asi nejznámější místo chrámu, které prý proslavil film Tomb Raider, ve kterém se toto místo objevilo. Od té doby tomu stromu říkají Tomb Raider tree (i na místě je taková cedule, pokud si pamatuju). Taky vám to přijde jako strašná demence, pojmenovat strom v tisíc let starém chrámu po americkém filmu?


Ale jinak je moc pěkný smile.gif


Jiný chrám po cestě


Ještě jednou Bayon


A úplně nakonec Angkor Wat, na který mi zbylo o trochu víc času než předchozí den, nicméně jsem ho stejně chytl na západ slunce smile.gif




Asi nejznámější pohled na Angkor Wat












Můj řidič. Je úleva z toho slézt, když se na tom najede nějakých 70 km po těch příšerných cestách smile.gif


Večeře


V "centru" Siem Reapu
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 4.6 2011 - 01:17
Příspěvek: #8





Guests








Za svůj pobyt v JV Asii jsem postřehl, že je nějaká místní móda budovat autobusová nádraží 5-20 km za městem, nejinak je tomu v Siem Reapu. Výhodou je na druhou stranu zase to, že autobusové lístky prodává plno agentur či hostelů ve městě, takže se to zařídí rovnou i s odvozem na nádraží (za nějaký ten dolar navíc) přímo od místa koupě. Negativně to vyvažuje zase to, že při příjezdu pak člověka vyhodí kus za městem do spárů dolarůchtivých taxikářů, s nimiž se o ceně nesmlouvá snadno.

Autobusy do hlavního města Kambodže Phnom Penhu jezdí každou chvíli, já dostal na výběr buď levnější bus asi za 5 USD nebo dražší asi za 7, který byl s klimatizací a bez zastávek, takže jel asi o hodinu míň (tzn. asi pět a půl hodiny). Nakonec jsem vyměkl a zvolil dražší variantu.


Nicméně tenhle způsob přepravy může být taky docela sranda smile.gif


Mí spolucestující v autobuse


Náhodné fotky z autobusu




Tyhle cedule jsou snad na každém kilometru


Zastávka na oběd




Příjezd do města - přejezd přes řeku Tonle Sap


Slumy na pobřeží


Po vyhození z busu mě čekalo zorientování se a nalezení svého ubytování. Zprvu byl docela problém odhánět všechny tuktukáře, co se nabízeli na odvoz, já byl nějak pořád znechucen tím, kolikrát už mě natáhli, tak jsem je všechny odmítal, že to dojdu pěšky. To se k mojí smůle neukázalo být nejlepším rozhodnutím, protože to bylo asi tři kilometry, dost jsem bloudil, byl jsem dost unavený a úplně nejhorší byl chaos v dopravě, přecházet některé ulice zatížen krosnou a batohem byla opravdu nepříjemná záležitost.


I v úzkých uličkách je brutální provoz, chodci se ignorují, přechody neexistují. Semafory existují jen na velkých křižovatkách, a to jen pro auta, s chodci se prostě nepočítá. Viděl jsem snad jeden jediný semafor pro chodce.


Jeden z místních dopravních prostředků





Když už se mi konečně podařilo najít hostel, trochu jsem si odpočinul a pak vyrazil směrem ke královskému paláci. Už byl večer, nevěděl jsem, jestli stihnu prohlídku, nakonec jsem znovu zabloudil a kvůli tomu jsem nestihl a nechal si ji na další den.








Na pobřeží Tonle Sap


Jeden ze vstupů do paláce
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 4.6 2011 - 01:18
Příspěvek: #9





Guests








Když jsem sedl u řeky, dal se se mnou do řeči nějaký (trochu opilý) Švýcar. Žil už v Kambodži víc než 20 let a uměl perfektně khmersky. Kromě jiných jazyků teda, když jsem mu řekl, že studuju jazykovědu, odvětil mi, že z ní má Ph. D., takže většinu zbylé diskuze jsme strávili tím, že mi vyprávěl právě o khmerštině. Pak nás jeho řidič krátce povozil po okolí. Jezdit v Kambodži na motorce ve třech je normální, i čtyři lidi na jedné motorce se dají občas spatřit.


Zpět na pobřeží. Centrum Phnom Penhu se rozkládá u soutoku dvou řek (královský palác mám na této fotce zhruba za zády). Zmiňovaný Tonle Sap (v popředí vlevo) se vlévá do Mekongu (ten tekoucí vzadu zleva). Mekong ústí do moře asi o 120 kilometrů dál ve Vietnamu. Švýcar mi vyprávěl o zajímavém jevu, ke kterému zde dochází. Když je monzunové období, v Mekongu je mnohem víc vody než v Tonle Sap, jehož tok se tlakem vody z Mekongu obrací a teče směrem do vnitrozemí, kde se rozlévá do stejnojmenného jezera (nedaleko Siem Reapu).


U soutoku je věčně živo, lidé sem chodí relaxovat.






Nedaleký chrám Wat Ounalom


Místní děti


Trh






Večeře


Pitahaya (vlevo nahoře vedle mrkve) patří mezi mé oblíbené ovoce, jelikož v ČR je relativně nedostupná (no sehnat se dá, ale je šíleně drahá a není dobrá), tak jsem si ji v JV Asii užíval. Toto je stánek, kde dělali koktejly, nějak jsem se pokusil vysvětlit, že chci právě z pitahayi, to mi odkývali a začli připravovat koktejl ze všech druhů ovoce, co tam měli. Ale tak nevadí, jsem si říkal. Po ochutnání jsem tam cítil ale jednu jedinou chuť, možná spíš trochu nepříjemnou a zvláštní pachuť. Kterou jsem teda znal, ale nemohl jsem si vybavit, co to je, a přemýšlel jsem nad tím několik následujících minut...


...než jsem narazil na stánek s duriany, v ten okamžik mi došlo, že se jedná právě o toto neblaze proslulé smradlavé ovoce smile.gif

Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 20.6 2011 - 02:07
Příspěvek: #10





Guests







Ráno mě tedy čekala cesta ke královskému paláci.














Stříbrná pagoda. Pojmenovaná je podle stříbrných dlaždic, kterými je celá vydlážděna (uvnitř se bohužel nesmělo fotit).




Tady se mi podařilo potkat celou českou rodinku smile.gif

Od paláce jsem se po prohlídce vydal na jih směrem ke dvěma památníkům.




Památník přátelství s Vietnamem


Památník nezávislosti






Po několika desítkách minut jsem došel až k Tuol Sleng. Do roku 1975 to byla škola, po nástupu Rudých Khmerů se z něj stalo neblaze proslulé muzeum, známé též pod názvem S-21. Dnes je z něj muzeum, které vypráví o genocidě v Kambodži.


Celé vyprávění je velice smutné, nejednou jsem si vzpomněl na Osvětim. Tohle mi přišlo ještě o kus brutálnější vzhledem k vystaveným mučicím zařízením, velikou škálou fotodokumentace apod. Celá návštěva muzea byla silným zážitkem a nemůžu ji doporučit slabším povahám. Mám z ní dost fotek, ale nepovažuju za vhodné je sem všechny házet.


Po prohlídce muzea jsem zamířil na navazující místo, a to jsou Killing Fields u vesnice Choeung Ek, která se nachází asi 17 km jižně od centra Phnom Penhu. V místě, kde se nacházel jeden z masových hrobů tisíců obětí režimu Rudých Khmerů, byla postavena pamětní stúpa.




Stúpa věnovaná obětem


Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 20.6 2011 - 02:08
Příspěvek: #11





Guests








Zpět do velkoměsta






U jednoho chrámu po cestě




Centrální tržnice


Pošta. Po cestě na letiště jsem se ještě nechal odvézt na poštu, kde jsem chtěl hodit pohledy. Bohužel jsme si asi nerozuměli s řidičem při domlouvání se a poté, co jsem vylezl z budovy, nebyl nikde k nalezení ani s moji krosnou. Sháněl jsem ho, měl jsem dvě a půl hodiny do odletu, běhal jsem okolo pošty, už jsem myslel, že budu muset shánět číslo do hostelu, aby mi dali na něj číslo (byl to řidič přímo z hostelu). Asi o čtvrt hodiny později jsem ho asi o dva bloky dál našel, resp. on si našel mě, já sám v tom šoku úplně zapomněl, jak vypadal. No nepříjemný zážitek smile.gif


Wat Phnom - jedna z ikon města.


Na cestu jsem si ještě koupil šťávu z cukrové třtiny. Jeden z nejlepších nápojů, co jsem kdy měl.






Letiště je pěkné, moderní. Asi 10 km od centra.


Moc jsem nepochopil, co tady tihle lidi dělají. Před letištěm stojí davy místních a nahlížení dovnitř.

Na bezpečnostní kontrole se mi ještě podařilo zabodovat. Kdo si pamatuje, jak jsem házel fotku podivného "pečiva" obaleného v cukru, co jsem koupil po cestě z thajské hranice do Siem Reapu, to jsem stále tahal v batohu. Bohužel můj batoh byl zespod děravý a ten sáček se mi v něm roztrhl. Výsledkem bylo, že přímo na rentgenu, kde všude visí cedule o tom, že za pašování drog hrozí trest smrti, se mi z batohu na pás začal sypat bílý prášek biggrin.gif Úředník se na to podíval, nabral na prst, očichal, jen jsem mu začal vysvětlovat, že je to cukr, tak mě nechal jít, ani nenahlížel dovnitř, jak bych čekal.


Odlet


Rozloučení s Kambodžou, doufám, že ne napořád smile.gif

Můj report z Kambodži je tímto u konce, děkuju všem, co to dočetli (snad takoví jsou smile.gif ), doufám, že se vám líbilo, a až budu mít čas, jestli budete chtít, rozepíšu něco dalšího, je toho dost smile.gif
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Lagardere
příspěvek 20.6 2011 - 19:59
Příspěvek: #12


Správa fóra
*********

Skupina: Admin
Příspěvků: 2 589
Registrace: 13.7 2005
Bydliště: 布拉格 プラハ 프라하
Číslo: 9
Poděkováno: 511



pěkné, moc pěkné...


--------------------
Go to the top of the page
 
+Quote Post
Roky
příspěvek 20.6 2011 - 21:09
Příspěvek: #13


Asijský guru
*******

Skupina: Members
Příspěvků: 512
Registrace: 27.6 2006
Bydliště: Praha
Číslo: 327
Poděkováno: 98



3 roky zpátky ..... :-) nádhera! moc rád na to vzpomínám!!! ...ale jenom mě to ujistilo, že raději podruhé do Vietnamu než sem. 9z10ti fotek mám úplně stejné! ....no ono to tam asi nijak jinak ani nejde! každopádně díky za námahu a za oživení vzpomínek, hned jsem se vrhnul na ty svoje fotky :-)
Go to the top of the page
 
+Quote Post
zennie
příspěvek 21.6 2011 - 18:09
Příspěvek: #14





Guests







Diky, jsem rád, že se líbilo smile.gif
Go to the top of the page
 
+Quote Post

Reply to this topicStart new topic
1 uživatel(é)(ů) právě čte toto téma (1 host(é)(ů) a 0 anonym(ní)(ních))
0 uživatel(é)(ů):

 



- PDA verze Nyní je: 26.4 2019 - 10:37