Thajsko, 2010 Možnosti

[zennie]

---

Tak dneska uz je pozde, ale rozjel jsem se v predchozim cestopisu, tak napisu aspon lehky uvod k Thajsku


Cesta do Thajska trvala už jen asi 6 hodin. To, že "jen" šest hodin, bylo v důsledku docela na škodu, vzhledem k tomu, že to bylo přes noc a já byl předtím celé dva dny na nohou a postel už jsem nějakou dobu neviděl. No nějak se to přežilo.


Letiště v Bangkoku


Cesta z letiště. Než jsem vyrazil, tak jsem si znovu pročetl všechny místní cestopisy z JV Asie, a dovolím si odcitovat, co kdysi psal aqualung:

Osobně se mi asi dvouhodinová cesta z letiště líbila, poněvadž jsem měl možnost poprvé v životě vidět velkoměsto takového formátu (udává se, že v Bangkoku a okolí žije cca 11mil lidí). Člověk si řekl, že třeba takový Londýn, ve ktrém jsem byl mimochodem x krát, se svými osmi milióny bude naprosto srovnatelný. Myslet si to, se ukázalo jako velice milné. Bangkok naprosto naplnil představi o Asijských megalopolích – kilometry osmiproudové dálnice vedené na mostní konstrukci 20 metrů nad zemí křižují výškové budovy v 5. patře, zatímco život pulsuje jaksi pod, pod nekonečným mostem. Takhle Londýn rozhodně nevypadá.

... na tuhle citaci jsem právě myslel, když jsem jel z letiště. Musím říct, že to je něco, s čím se naprosto ztotožňuji a co mě na asijských megalopolích fascinuje.

Když už vyhrabávám tuto citaci, tak bych mohl poznamenat, že nejeden člověk z fóra už v Thajsku (a v okolních zemích byl), takže fotky některých míst nebo některé informace už vám budou známé. Ty nejevidentnější informace možná vynechám, ale ty méně evidentní a všechny fotky zveřejním, už jen, aby to neztrácelo jakousi kontinuitu a taky proto, že část lidí starší cestopisy nečetla a aby si je nemuseli číst, aby se neztráceli v těch mých.


Zácpy v centru Bangkoku

Dorazil jsem na hostel, setkal jsem se s kamarádkou, s níž jsem měl strávit dva dny v okolí Bangkoku. Měli jsme v plánu vyrazit na proslulé plovoucí trhy cca 100 km od Bangkoku, bohužel jsem dorazil někdy v 10 hodin dopoledne a na hostelu nám poradili, že ve 12 trhy končí Takže jsme vymysleli jiný plán, a to návštěvu starého hlavního města Ayutthaya. Z Bangkoku je to asi dvě hodinky vlakem a čas jsme měli do večera, takže nebylo co řešit.


Pro dopravu na nádraží Hualamphong jsme použili Skytrain. V Bangkoku je zatím jedna linka metra a před pár lety byly kvůli ohromným trvalým zacpám vybudovány dvě linky jakéhosi nadzemního metra, Skytrainu. Prý to trochu pomohlo, ale ne moc, já za sebe můžu říct, že ucpané město jsem viděl dost a nejednou


V ČR nás vybízejí, abychom uvolnili místa starším a těhotným ... v Thajsku ...


Kovové detektory v každém vstupu do metra ...




Asijské stánky s jídlem. Stýskalo se mi


Ve vlaku do Ayutthayi, třetí třída. Dvě hodiny cesty, cena v přepočtu cca 9 Kč


Prodej jídla ve vlaku


Mapa Ayutthayi je velice zajímavá Ze severu tečou čtyři řeky, které vytváří jakýsi "příkop" vydělující ostrov a dále odtékají jako dvě řeky. A právě ten ostrov je centrum, kde je soustředěna většina chrámů.


Stánky ...


Chtěli jsme si půjčit skútr na projetí města, nabízel nám ho tento chlapík hned kousek od nádraží. Ptal se nás odkud jsme, když jsme mu to řekli, zjistili jsme, že má nějakého známého Čecha a umí říct "ahoj", "miluji tě" a ... (nějak mi nejde uploadnout video na youtube, tak si pársekundové video s pokračováním stáhněte zde )

To pro dnešek stačí, pokračování snad brzy Případné dotazy zatím sem

[Lagardere]

Jé Thajsko, tak tohle já můžu...

[zennie]

Řeka ("příkop") v Ayutthayi. Čekáme na loďku. Převoz asi za 10 bahtů.






Hello Kitty je vsude Pujcovna kol, jen jsme se tomu zasmáli, hned na nás vyběhl nějaký expat (kterému půjčovna patřila) a kolo ukazoval, načež nám doporučil obchod se všemi možnými Hello Kitty věcmi ... měli jsme ho po cestě dál, ze zvědavosti jsme si řekli, že se podíváme, nakonec jsme jej ale nějak minuli, nevím, jestli je to dobře nebo špatně


Oběd. Docela nám trvalo, než jsme nějaký rozumný podnik našli, a ještě dýl trvalo, než nám jídlo donesli, takže než jsme se vrhli na sightseeing, bylo pozdní odpoledne. Ale jinak to nešlo, holt jsme nemohli vyrazit někdy brzo ráno na celodenní výlet, což byla nakonec trochu škoda, chrámy v Ayutthayi jsou moc krásné a mrzí mě, že na ně nezbylo více času.


Nakonec jsme si půjčili kola (za pár korun, snad okolo 50 B na celý den) a vyrazili jsme na druhý konec ostrova. Ten je samozřejmě placatý, takže se jezdilo krásně a vzhledem k tomu, že je dlouhý asi 4 km, tak nám kola ušetřila hodně času a námahy. Zvyknout si jezdit nalevo byl samozřejmě trochu problém, hlavně na větších křižovatkách, kde kolem vás projíždějí desítky aut, když nevíte, jak moc se v Thajsku hraje na nějakou přednost .. brrr.


První chrám - Wat Phra Mahathat. K historii atd. samotných chrámů vám moc nepovím, jelikož jich bylo tolik, že si je vůbec nepamatuju, takže bych to musel dohledávat a opisovat z netu, což je zbytečné.








Hlava Buddhy v kořenech stromu. Vedle cedule, že když se fotíte, nesmíte u sochy stát, tzn. být výše než Buddhova hlava. A vedle cedule stojí hlídka, která seřve každého druhého turistu, že neumí číst a stojí před Buddhou


Wat Ratburana




Uprostřed ostrova je jezírko.


Wihaan Phra Mongkhon Bophin


Bronzový Buddha uvnitř


V žádném thajském městě (teda...v žádném asijském ) městě nesmí chybět trh s dobrotami.


Jakési "palačinky" plněné něčím, co připomínalo cukrovou vatu

[zennie]

A asi nejznámější chrám v Ayutthayi - Wat Phra Si Sanphet






Sem tam potká člověk na ulici slona...

A víc jsme nestihli, do šesti jsme museli vrátit kola a stejně už byl akorát čas vrátit se do Bangkoku. Vzhledem k tomu, že jsem měl další den vstávat v šest ráno a také k únavě z předcházejících dnů už jsem se stejně těšil, až po třech dnech uvidím postel


Lays chipsy s příchutí nori (řasa)


V Bangkoku jsem bydlel v jedné z postranních uliček třídy Silom ve stejnojmenné čtvrti. Jedná se o novou "commercial" čtvrť, kde zas tak tolik zahraničních turistů není. Kdo v Bangkoku byl, tak ví, že spoustu cizinců pobývá v blízkosti ulice Khao San, o které se říká, že je to "backpackers' paradise". Já jsem nakonec zvolil tuhle variantu (a spal jsem tam, kdykoli jsem se do Bangkoku vracel) a nemůžu si vynachválit. Právě kvůli tomu, že tam nejsou moc cizinci, blízko několik trhů, také japonská čtvrť (jo, v Thajsku jsem samozřejmě jedl dostatek thajského jídla, které je super, ale neodolal jsem pokušení a na něco japonského jsem taky dvakrát zašel ) a hlavně skvělá dostupnost, zastávka metra i Skytrainu pár kroků (na rozdíl od Khao San, kam jezdí jen busy/taxi/loď). Khao San má sice výhodu, že je blízko historickému centru, ale když Bangkok byl několikrát pro mě jen takovou zastávkou na přenocování, mnohem víc se mi hodilo tohle a do historického centra jsem si prostě udělal denní výlet.

Mimochodem Silom je místo, kde před pár týdny probíhaly ony masivní protesty.

No, a když jsem říkal, že turistů je v této čtvrti málo, nutno podotknout, že se to netýkalo zrovna tohoto místa na obrázku (které je taky ve čtvrti Silom) - noční trh Patpong. Místní red-light district, když to tak řeknu. Všude plno go-go barů a podobných podniků a podivných týpků, co vás otravují ve snaze nalákat vás na ping pong a další pochybné show, případně se vám snaží vnutit na prodej DVD s pornem. Nedivím se, že mě otravovali, když jsem šel sám (fakt, že jsem touhle čtvrtí musel procházet při cestě z metra na hostel, to už bylo po několika dnech pěkně otravné, když jsem šel v noci), ale trochu mě překvapilo, že stejně dotěrní byli i na kamarádku (když byla sama, přiletěla do Bangkoku dříve) nebo když jsme šli spolu. Jinak na trhu se prodávalo samozřejmě normální zboží, mnohdy se dalo na něco pěkného narazit, nicméně co mi říkali na hostelu, tak Patpong je kvůli přítomnosti cizinců předražený, stačí popojít o o 500 metrů dál na druhý trh a ceny klesnou na polovinu. Teda, ono je to relativní, když se stejně všude smlouvá. Jinak Patpong je prý vyloženě proslavený mezi cizinci, místní mají raději jiné červené čtvrti


Neonové nápisy mluví za vše


Jídlo


Nákup; džus z brokolice, zelí, okurky? A z fialové mrkve?






Hello Kitty je fakt všude :/

To by pro dnešek stačilo Jak se vám líbilo video s česky mluvícím Thajcem?

[Lagardere]

Opět krása, mám se opět opakovat? Thajsko já můžu...
Jo video dobrý

[zennie]

To jsem rad

[marka]

Skvělý zajímalo by mě kde přicházejí k těm známým xD Díky za fotky, jen jsem se maličko otřásla u toho stánku s Hello Kitty xD

[Folpa]

jj opět pěkně Zennie

Já se zase pro změnu otřásl u fotky s "super pussy"

[zennie]

Diky K jakym znamym? Ten Thajec co zna toho Cecha? No evidentne ho potkal pri pujcovani motorek stejne jako nas

[Folpa]

Zennie: A že se vracím k tomu "Super pussy"- zašel jsi se podívat?

[zennie]

Nezasel Neprijel jsem do Thajska za timto druhem zabavy A stacilo mi teda, kdyz me otravovalo plno typku na ulici, nekam dovnitr bych si sam asi netroufl Mozna kdyby nas bylo vic, tak bychom ze zvedavosti i nekam vlezli, ale sam nevim no

Jinak o par baraku vedle dal byla treba i Open Pussy

[Folpa]

To chápu, sám bych asi taky nešel.
No "Open Pussy", čím dál tím lepší názvy

Jinak jedna fotka mi připomenula scénu z filmu Hear me, a jiná (most cestou z letiště) mi zase připomněla jednu epizodu Time Between Dog and Wolf.

[zennie]

Hm, bohuzel ani jeden z nich jsem nevidel

Nazvy byly mozna jeste nejake dalsi zajimave, ale bohuzel si uz moc nevybavuju

[zennie]

Následující den ráno. Měl jsem vstávat někdy v 6, protože mě čekala ranní cesta a vyřizování na ambasádě. Bohužel jsem se probudil asi 7:30, takže jsem se rychle oblékl a vyběhl ven. S kamarádkou jsme se dohodli, že až budu mít vyřízeno, sejdem se a půjdeme na nákup.

Toto zrovna je jakási ranní špička. Přejít silnici bylo mnohdy nemožné (přechody nejsou, nadchody na velkých křižovatkách), v ostatních případech to nějak šlo, když cesta byla tak ucpaná, že se auta ani nehla


Pořád čtvrť Silom









Budova-robot Viděl jsem to kdysi na fotce, pak jsem na to zapomněl, netušil jsem, kde v Bangkoku to je, až naráz jdu a robot přede mnou Jen nebylo možné ho lépe vyfotit.


Hinduistický chrám




...džus z červené řepy? Rád ochutnávám, ale některé věci si rád odpustím


Pitahaya, velice dobré ovoce. U nás malá a nedozrálá za téměř 100 Kč za kus, tady velká a šťavňatá asi za 10 Kč


Banány


Japonská čtvrť, kam jsme se později rozhodli zajít na oběd


Fotky krále a královské rodiny jsou všude po ulicích


Oběd v japonské izakayi


Unadon - úhoř na rýži. Asi nejdražší jídlo, které jsem si v Thajsku koupil, ale bylo super


Zeleninová tempura

[zennie]

Chutné sushi za pár korun na ulici

No, vyprovodil jsem kamarádku, která letěla zpět do Singapuru, a přemýšlel jsem, co podniknout. Vzhledem k tomu, že jsem znovu musel na ambasádu a pak už byly asi 3 hodiny odpoledne, už nemělo cenu jezdit do historického centra, kde skoro všechno zavírá ve 4. Tak jsem se rozhodl projít si novou část města, konkrétně jsem se vypravil Skytrainem do čtvrti Siam, což je asi nejhlavnější centrum nového města, nicméně průvodce jej jen zmiňoval a nic konkrétnějšího jsem se nedozvěděl. Tak jsem tam prostě dojel a prošel jsem pěšky až do další moderní čtvrti Sukhumvit. Celkem asi 4-5 km pěšky.


Po vystoupení na stanici Siam


Uličky Siamu. Konkrétně tohle místo se jmenuje Siam Square, ačkoli tam žádné náměstí není (ale v mapě bylo samozřejmě psáno square, tak jsem to náměstí nějakou dobu hledal ). Až později jsem zjistil, že Siam Square je prostě změť uliček




Obchod s nápoji, úplně stejný jako byly ty na Taiwanu, o kterých jsem dříve psal. V Thajsku teda nebyly, narazil jsem jen na tenhle a samozřejmě jsem si hned dal skvělý jogurtový čaj s "perlami"


"Kakigoori" (ochucený drcený led) po thajsku. S mlékem a ovocem podle vlastního výběru, zvolil jsem litchi Celkově je to oblíbená východoasijská pochoutka, přičemž v každé zemi, co jsem byl, to dělali úplně jinak, ale všude je to skvělé


Další král na ulici. Mimochodem, tipne někdo, kolik mu je roků? bez wiki


Svatyně Erawan. Foceno jen z nadchodu, dolů jsem nešel. Líbilo se mi, že právě lidé, kteří šli po nadchodu, se často zastavili, na sekundu sepli ruce, uklonili se směrem k chrámu, a šli dál.

Svatyně se "proslavila" jednou zajímavou událostí. V roce 2006 zde jistý člověk kladivem rozmlátil sochu Buddhy. Ačkoli to bylo v jednu ráno (kdy by se dalo čekat, že tam moc lidí nebude), přihlížející si nenechali líbit hanění své víry a spravedlnost vzali do svých rukou a... dotyčného utloukli k smrti.






Čtvrť Little Arabia. Netřeba říkat, že jsem se tam cítil podobně jako v Deiře v Dubai pár dní předtím )






Porno na ostatních trzích sice nabízeli, ale většinou trochu diskrétnějším způsobem


Trh ve čtvrti Sukhumvit


Poprvé jsem viděl pověstnou ceduli JV Asie )


Park Lumphini, zpět ve čtvrti Silom. Dostal jsem tip, že zde každý večer probíhá hromadné cvičení aerobiku, a že je fajn se na to podívat, bohužel moje procházka po centru se protáhla a když jsem přijel, už to bylo dávno pryč. Tohle je teda foceno už za úplné tmy, jen na delší expozici (ten rozmazaný flek je jeden z mnoha běžců). Tento park se mimochodem stal základnou demonstrantů před pár měsíci.


Před vstupem do parku

Další den mě čekalo vstávání ve 4, takže spát jsem šel hned po návratu na hostel asi v 8 večer

[zennie]

Teď úplně přeskočíme pár dní K těm se vrátím později. Letiště v Bangkoku, odlet do Chiang Mai, třetí největší thajské město a centrum severního Thajska. Let trvá asi hodinu a čtvrt. Přiletěl jsem bohužel až někdy po desáté hodině večerní, takže jediná možnost byla vzít si taxi. Ale musím letištní taxi pochválit, bylo to asi poprvé (a naposledy?), co mě taxikář/tuktukář neokradl Za nějakých 10 km až k hostelu jsem zaplatil asi 120 bahtů.


Noční procházka po Chiang Mai - vodní příkop. Centrum je obklopeno takovýmto čtvercovým vodním příkopem.


U stánku jsem si dal večeři:


"Sticky rice" s mangem. Skvělé a za pár korun. Bohužel to následující ráno mělo nepříjemné následky.





Chiang Mai je plný nejrůznějších chrámů, po kterých jsem chtěl celý následující den chodit. Bohužel, jak jsem zmínil výše, ráno mě probudilo to, že mi bylo šíleně špatně a měl jsem teplotu. Ono se říká, v těchto zemích u stánků nejíst, ale vzhledem k tomu, že jídlo u stánků je nejchutnější a nejlevnější (a záruka, že v restauraci je jídlo vždy kvalitní, stejně neexistuje) a že jsem na to moc tvrdohlavý, tak jím u stánků, jak jen to jde. A tohle byl můj úplně první případ, kdy mi z toho něco bylo. Takže další den jsem si u stánků vesele jedl dál

Každopádně jsem si vzal nějaké prášky a šel jsem spát, z postele jsem se vyhrabal až někdy v 10-11 a už mi bylo líp. Ale ještě během celého dne to nebylo nejlepší, bylo mi docela divně. Každopádně tohle byl nejkrizovější den z celého výletu, kromě fyzických problémů (kromě tohoto ještě únava, plus jsem měl pocit, že to horko přestávám zvládat) na mě dolehly i ty psychické. Takže den stál za nic. Vyrážel jsem z hostelu někdy v 11, prošel jsem hlavní chrámy, muzea (pár zajímavých tam je) žádná a skončil jsem taky brzo. Chrámy si pořádně nepamatuju. Je to škoda, o Chiang Mai se říká, že to je jedno z nej thajských měst.

Mimochodem, Chiang Mai se nachází v blízkosti hor, a proto je to nejčastější místo, odkud se podnikají treky do vesniček horských kmenů. Původně jsem si myslel, že by to mohlo být zajímavé, představil jsem si pod tím túru s krosnou do hor na třeba tři dny. A to se mi nechtělo, zaprvé sám někam jít takhle, za druhé na to nebyl čas. Až v CM jsem se dozvěděl, že tohle probíhá téměř výhradně skrze místní cestovní agentury. A výlety jsou ve většíně případů jednodenní. Jak to vypadá? Naloží vás do dodávky, jedete dvě hodiny, vystoupíte, jde se asi dvacet minut po stezce (asi aby se američtí turisti moc neunavili) a dojdete do vesničky, kde už na vás všichni "domorodci" čekají - aby ne, když jim tam přijede dvacet výprav denně. A jedete zpátky do CM. Takže mě nakonec ani neštve, že jsem si tohle nechal ujít Takový trek k horským kmenům může být zajímavý, ale když už, tak buď v nějaké odlehlejší neprofláklé části (což je v Thajsku těžké) nebo prostě v Laosu nebo v Barmě.

Následují fotky města, jak jsem psal, komentáře nejsou, protože jsem to fakt jen proletěl, nebyl jsem ve stavu, abych se někde dýl zdržoval nebo šel někam dál.





















Vrátil jsem se na hostel někdy ve 2 odpoledne a na 4 jsem si koupil lístek na bus dál. Co se dvěma hodinami? Na každém rohu nabízeli thajskou masáž. Ta pochází právě z oblasti severního Thajska a v Chiang Mai jsou nejuznávanější školy. No, aspoň ta masáž mi spravila náladu Pak jsem se vypravil na autobusové nádraží. Pěšky se mi nechtělo a v JV Asii mají takový podivný zvyk, že autobusové nádraží leží aspoň 5 km od centra města (ok, tady to bylo jen asi 3 km). Chtěl jsem si vzít tuktuk, nicméně se mi nabídl za dobrou cenu jeden chlapík se svým autem. Někteří lidé si vozením lidí přivydělávají, i když nemají žádnou licenci ani značené auto, prostě vás svezou svým.


Vyhrazená místa pro mnichy


Kouzelné lokální busy

[zennie]

Hlavně kvůli škole nemám vůbec čas psát :/ Tak nevím, jestli to všechno vůbec někdy dopíšu. Teď mám výjimečně volný večer, tak se pokusím něco sepsat.


Někdy po osmé hodině večerní jsem dojel do města Chiang Rai. Město leží kousek od Zlatého trojúhelníku (trojmezí Thajska, Laosu a Barmy... proslulé především produkce opia ve velkém od dávných dob), a je tedy obvyklou základnou pro prozkoumávaní těchto oblastí, ať už pro treky po horách, ježdění na kole po nížinách trojúhelníku nebo pro cestu do severního Laosu.

Dojel jsem za tmy s tím, že jsem měl hrubou mapu města, ale netušil jsem, kde je autobusové nádraží. Po chvíli hledání map přímo na nádraží mi vyplynulo, že jsou tu dvě, jedno asi 2 km od centra, druhé téměř 10 km od centra. Podle okolních ulic jsem soudil, že bych mohl být i na tom prvním a to mi potvrdili i na informacích. Až při dalších dotazech jsem zjistil, že anglicky pravděpodobně nerozumí ani slovo. Dozvěděl jsem se jen to, že jsem bohužel na tom druhém.

Tak jsem se šel snažit nějak poptat ven, nakonec se mi podařilo sehnat odvoz do centra na motorce za 80 bahtů přímo ke guesthousu, který jsem měl zarezervovaný. Předložil jsem chlapíkovi adresu a sám jsem se pak snažil sledovat mapu, jestli jedeme správně.

Toto je fotka z motorky (mimochodem, jet ve dvou na motorce, když jsem měl batoh a krosnu a ještě jsem se pokoušel fotit, bylo docela zajímavé). Cesta do centra trvala strašně dlouho, protože bylo město totálně ucpané. Což jsem se divil, o půl deváté večer, navíc to není tak velké město (cca 60000 obyvatel). Na to, že v Asii se vejde do dopravních prostředků cca 2x tolik lidí (i nákladu), co v Evropě, jsem byl už zvyklý, ale zrovna v Chiang Rai v těch zácpách bylo strašně moc pickupů, u kterých vzadu sedělo tak 10 lidí... většinou samí mladí. A v té zácpě zhruba každé páté auto bylo takovéto. Jinde Thajsku (ani jinde v Asii) jsem takovou koncentraci zrovna těchto aut neviděl.

Chlapík po dojetí do centra začal bloudit uličkama, nějak jsme se ztratili. Už jsme pak našli ubytování s podobným názvem, tam jsme ale zjistili, že jsme špatně. Alespoň nás nasměrovali, ale za 10 minut jsme byli ztracení zas a než jsme to konečně našli, tak uplynula celkem téměř hodina. Nakonec jsi řekl o 150 B místo 80, s tím, že to bylo dál. To byl jediný případ, kdy ode mne někdo chtěl více, než byla původní dohoda, ale na druhou stranu jsem to tady docela chápal, tak jsem se nehádal a dal jsem mu je.


Asi nejdražší ubytování, které jsem v Asii měl. Ale taky nejpěknější. 350 bahtů, pořád směšná cena. I se snídaní, která byla fajn. A se super manažerem, jeho angličtina byla strašně chabá, ale byl strašně milý a moc se snažil. Tak na něj mám dobré vzpomínky


Sehnal jsem mapu centra a vydal jsem se tam. První chrám po cestě.


Hodinová věž


Měl jsem štěstí v jedné věci - bydlel jsem kousek od ulice "Saturday walking street" - každou sobotu se zavře pro auta a je tam velký trh. Ani jsem o ní nevěděl, a byl jsem tam zrovna v sobotu. Bohužel jsem nějak zapomněl peněženku, tak jsem trhem jen tak asi půl hodiny procházel.


Masáže nohou




Následující ráno. Japonská rodinka. Potkal jsem je právě předchozí večer, když jsem na guesthousu sháněl doporučení, kam zajít (dali mi mapu). Vůbec nevypadali jako Japonci (byla tma), myslel jsem, že to jsou místní, tak jsem s nimi mluvil asi pět minut anglicky (dokonce ani podle jejich angličtiny to nešlo poznat, což je u Japonců docela vzácné), až pak zavolali na své dítko japonsky, tak mi to došlo. Tak druhý den jsme spolu posnídali, já si potrénoval svou japonštinu a dostal jsem vizitku, ať se zastavím, až budu někdy v Kyotu.


Cesta tuktukem k chrámu Wat Rong Khun, který leží asi 20 km od Chiang Rai. Ze 400 bahtů se mi podařilo usmlouvat na 250, pořád je to hodně, ale líp se nepodařilo. Hlavně mě opět štvalo, že jsem si nikdy neudělal řidičák na motorku. V ČR po motorce netoužím, ale kdykoli jedu do zahraničí, je to často nejlepší varianta, jak se někde pohybovat. Konkrétně v Chiang Rai prý půjčení motorky na celý den stojí... 200 bahtů.


Chrám je však mnohem známější jako prostě "Bílý chrám". Je nádherný Není to nic starého, jde o experimentální projekt jistého architekta, který začal v roce 1997. Dodnes není zdaleka hotový, celkově se po dokončení stavby má areál skládat z devíti budov.














Rozestavěná část

[zennie]

Po návratu do Chiang Rai; koupil jsem nějaké podivné jídlo zabalené v listech. Nepamatuju si už ani, jak to chutnalo, protože jsem vůbec hlavně nepřišel na to, co to je


Jelikož z Chiang Rai je to kousek do hor, kde žije spoustu etnických menšin, nachází se zde muzeum horských kmenů. Jedna část je celá věnovana historii a tradici opia (v Mae Sai, město pouze pár km od Zlatého trojúhelníku, je přímo muzeum opia), druhá část jednotlivým horským kmenům (asi sedmi) s popisem jejich stylu života atd.


Památník krále Mengrai




Jeden z mnoha chrámů v Chiang Rai


Další


Inzerát


Chiang Rai byla jen moje krátká zastávka po cestě dál do městečka Chiang Khong. To už je opravdu díra (stav silnic po cestě byl už nesrovnatelný s těmi v centrálním Thajsku). Lokální bus byl taky fajn






Příjezd do Chiang Khong. Je to jen malé městečko na břehu Mekongu. Pro drtivou většinu lidí opět jen tranzitní bod pro cestu do Laosu.




Nádherný pokoj v místním guesthousu (otevřený výhled na Mekong) Nebyl teda můj, mohl jsem ho mít za 350 B (cpaly mi ho holky, co zaskakovaly na recepci a neuměly anglicky, musel jsem počkat, až přišla vedoucí), ale spokojil jsem se s dorm za 100 B.


Přímo na místě se vařilo, tak jsem si něco dal a popovídal se spoustu lidmi. Kromě jedné paní z USA a chlapíka z Barmy tu bydlel samý Evropan.


Noční výhled na Mekong. Naproti je Laos.

[Lagardere]

Opět krása a ten sněžný chrám je luxusní. Inzerát je parádní

[zennie]

Dik. Jeste mi unikl ten chram z pivnich lahvi, ale ten byl strasne z ruky, tak se mi do planu nevesel, tak nekdy priste

( http://www.treehugger.com/files/2008/10/te...eer-bottles.php )